JACHTA SNĚHURKA11.2. se opět vracím na Sněhurku. Ta stojí v pořádku na svém místě, takže se ihned pustím do oprav a příprav na novou sezónu. O chvilkách volna si dělám krátké výlety na Castillio de Morro, poutni kostel El Cobre nebo známý kabaret Tropicana.
Piko Torquino je s 1974 metry nejvyšši horou na Kubě. Vydám se tedy na docela těžký vyslap, protoze túra začíná od moře a pokračuje neuveřitelně strmým stoupáním v délce 11 km. Stálo to za to, ale sáhl jsem si na dno.
24.2. konečně vyplouvám ze Santiaga de Cuba a nastavuji kurs okolo východního mysu Kuby. Již za tmy se blížím k americké základně Guantanamo. Mám sice informace, že se má plout asi 5 mil od břehu, ale chci si to lépe prohlédnout, tak pluji jenom 2 míle. Samozřejmě, že mě US Navy vykázalo vysílačkou od jejich základny. Jenže zrovna v této chvíli mě začal vynechávat motor, protože byl ucpaný naftový filtr od špatné nafty. Musel jsem tedy zastavit a asi 20 minut opravovat motor. Těch bylo opravdu perných, protože mě neustále volali vysílačkou ať okamžitě pokračuji v plavbě od břehu. No nechybělo málo a asi startovalo nějaké komando. Vše dobře dopadlo, pokračoval jse,m v plavbě a druhý den přistávám ve městě Baracoa. Zde také přistál v roce 1492 Kryštof Kolumbus při objevení Kuby. Je nádherné město zasazené v tropické přírodě. Celá oblast Baracoy je obrovská tropická zahrada Kuby.
V Baracoa potkávám úžasné obyvatele. Seznamuji se s Angelou, které je 56 let. Pracovala jako zdravotní sestra, ale pro zdravotní probémy přišla o práci. Dnes žije z jakési podpory 8 USD měsíčně a žije v opravdu hodně chudých poměrech. Přesto mě pozvala na kávu do svého "domku".
Na ulici se seznamuji s místním rybářem Josém. Je mu 65 let a chlubí se mi svými úlovky. Já jako "zkušený rybář" se nemám čím chlubit, ale José je naprosto úžasný člověk. Zve mě na večeři do svého domu, kde se podává místní specialita ryba na kokosovém mléce. Celkem jsem u Josého a jeho rodiny byl 2 večery a byly to okamžiky, na které se nezapomíná.
Stolová hora El Yangue je jakýmsi symbolem Baracoy. Vede sem úžasný trek exotickou přírodou. Můj průvodce Luis mi ukazuje všechno známé i neznámé ovoce a vše mohu i ochutnat. Oblast Baracoy dodává kokosy, kávu a kakao pro celou Kubu.
Alexandr Humbolt byl německý vědec zabývající se výzkumem a ochranou přírody. Při svém pobytu na Kubě poznal obrovský potenciál zdejší přírody a zasadil se za její ochranu. Jeho jménem vznikl přírodní park, který zahrnuje největší souvislý deštný prales v Karibiku. Roste zde přes 400 endemických rostlin a stálá teplota i vlhkost dává skvělé podmínky pro zemědělskou činnost celé oblasti.
V silném východním větru 25 uzlů připlouvám 2.3. do mariny Vito. To je první marina na severním pobřeží, kde mohu kotvit a tedy vystoupit na břeh. Je však zřízena v pusté zátoce, kde široko daleko nic není. Jezdím tedy na výlety na kole a postupně navštívím hotelový resort Costa Verde, kde je internet. Hlavně ale projíždím okolní vesnice, kde se seznamuji s mnoha Kubánci a poznávám jejich prostý a velmi složitý život.
Holguin je velké provinční město, kam se vydám na výlet místním kamionem upraveným na dopravu osob. Chci si prohlédnout město, ale také nakoupit zásoby na další plavbu. Např. máslo se mi ještě za celou dobu na Kubě ještě nepodařilo koupit a celkový výběr potravin je velmi omezený.
12.3. přijíždí na návštěvu známá dvojice Radek alias Lehoun a Martin alias Coura. První den jim ukážu blízké okolí a navštívíme moje přátele.
Po nezbytných papírových formalitách vyplouváme v pátek 13. na moře. Tam stále fouká silný východní vítr 25 - 30 uzlů. Velké vlny s námi houpou a oba návštěvníci dostávají mořskou nemoc. Opět se mi roztrhne hlavní plachta, takže se rozhodnu ji definitivně sundat a nasazuji novou. Nejhorší je to, že pokud chceme zastavit na noc, můžeme pouze pod dohledem pohraničníků v zátoce před městem, ale nesmíme na břeh. Pouze se vyspat a ráno pokračovat dále. Vždy jsou nám zkontrolovány doklady i loď. Regulace ze strany moci je zde neuvěřitelná. Potkáváme rybáře, kteří se však bojí s námi bavit, nemohou nás pozvat na loď a ani nechtějí jít na návštevu k nám. Po dlouhé době se mi daří rybolov a chytám 2 dorády a několik barakud, které však pouštím.
Po 190 mílích připlouváme do mariny Cayo Coco. Tento ostrov je opět umělá rezervace pro turisty. Desítky hotelů nabízí all inclusive a turisté vůbec netuší, jak se žije prostým Kubáncům. Jsou zde rozlehlé mangrovy a pláž Pilar patří mezi nejkrásnější na Kubě.
25.března odplouvám z Kuby a zanechávám za sebou krásné vzpomínky. Je to nádherná země s krásnou přírodou, úžasnými lidmi a neopakovatelnou atmosférou. Země, na kterou se nezapomíná a do které se vždy rád vrátím.
