JACHTA SNĚHURKAZ Belize jsem preplul zpet do Hondurasu na ostrov Roatan a cekam zde na dobry vitr pro plavbu na Kubu. 15. listopadu tedy vyplouvam na vysneny ostriv svobody. Za 3 dny upluji v desti a neprijemnych vlnach 450 mil. Chci pristat u nejvetsiho ostrova La Juventud, jenze zde neni port of entry pro prihlaseni, takze musim pokracovat do jineho pristavu. Mezitim prisla tlakova nize se silnym vetrem, takze cekam 2 dny u maleho ostruvku na lepsi pocasi.
21. listopadu se prihlasuji v marine Cayo Largo. Nejdrive prijde doktor na kontrolu meho zdravotniho stavu a nameri mi teplotu 33.5 st. Potom dalsi kontroly na potraviny, vybaveni lode, imigracni, kapitanat. Celkem to trvalo 3 hodiny, ale musim priznat ze vsichni se chovali korektne a delali pouze svoji praci. Konecne jsem tedy prihlasen a vstupuji na Ostrov Svobody. Jenze Cayo Largo je spise takova uzavrena rezervace pro turisty. Prohlednu si tedy ostrov s krasnymi plazemi a chystam se pokracovat dal, protoze chci poznat tu pravou Kubu. Velky problem je zde internet, ten je k dosazeni pouze v nekterych hotelech. Je velmi pomaly a neskutecne drahy. Takze foto asi budu doplnovat pozdeji.
Cienfuegos je první město na pevnině, kam připlouvám 25.listopadu. Opět se musim přihlásit v marině, ale již jednoduššim způsobem. Centrum města je neskutečně krásné, koloniální domy doslova záři v modré obloze. Je zde mnoho turistů a pro ně patričné služby. Ovšem několik bloků stranou je ta pravá Kuba bez pozlátka. Lidé žijí na hranici chudoby. Pro příklad uvedu několik cen. Průměrná mzda je 20 USD, pivo 1 USD, karton mléka 2.4 USD, internet 5 USD/ hod, ojeté japonské auto 20000 USD, takže tento luxus si dovolí málokdo. Turisté zde plati konvertibilním pesem CUC, které je pro většinu Kubánců nedosažitelné. Za místní peso si koupite pouze základní věci a potraviny a s tím si musíte vystačit. Přesto jsou Kubánci neskutečně přátelští.
Busem se vydávám 100 km na výlet do města Trinidad. To je určitě nejkrásnejším městem Kuby. V centru stojí krásné udržované koloniální domy, kde jsou samozřejmě turistické restaurace,pensiony, obchody. Autobusy sem hromadně hrnou turisty a večer zde všude hraje hudba a tanči se salsa. Trinidad je zcela právem na seznamu Unesco.
Okolí Trinidadu má krásnou přírodu a na dohled z města začíná horské pohoří. Celodenni výlet na koni k horské laguně s malým vodopádem je krásný způsob jak poznat zdejší přirodu.
Nedaleké horské pohoří je chráněným přirodním parkem Topes Collantes. Je zde mnoho přirodních stezek, které vedou k jezírkům, vodopádům, udolím i přes strmé kopce. Já se vydám k laguně Caburni.
Valle de los Ingenios je údolí, kde dříve byly rozlehlé plantáže cukrové třtiny, na kterých pracovali otroci. Dnes třtinu nahradily ostatní zemědělské plodiny a chov dobytka a vetšina finek je zde soukromá. Z dávných časů se zde dochovalo několik staveb majitelů plantáží.
5. prosince se odhlašuji z Kuby a vyplouvám na jih. Čeká mě 320 mil na Jamajku. Po 180 mílích na předoboční vítr zastavuji u ostrova Montego bay. Je to vlastně rozlehlé souostroví na jihu Kuby, kde je panenská příroda mangrových porostů, ve kterých hnízdí ptáci. Jsem zde sám jako Robinson a je zde úžasně.
19. prosince vyplouvám z Jamajky a vracím se na Kubu. Mám před sebou 160 mil skoro proti větru. Uprostřed kanálu mezi Kubou a Jamajkou mě zastihl vítr 30 uzlů a nepříjemně vysoké vlny. První velká vlna mě samozřejmě překvapila, takže hlavní luknou skončila v salonu. Vše mám mokré, takže musím celou loď zavřít a sedím uvnitř. Vlny se přelévají přes střechu salonu. Dosud jsem nezažil tak nepříjemnou plavbu. Po 38 hodinách připlouvám za tmy do zátoky u města Santiago de Cuba. Ráno mě zde čeká přihlášení a dokonalá prohlídka lodě. Nikdo mi nechce věřit, že nemám na palubě drogy z Jamajky. Sněhurku vyvážu v marině a připravím ji na kratší přestávku. Město Santiago de Cuba je v centru hezké a opravené, ovšem Kuba má 2 tváře, takže když se zatoulám do vzdálenějších chudších čtvrtí, jsem šokován v jakých podmínkách zde lidé žijí.
23. prosince se letecky přesunu ze Santiaga do hlavního města Havany. Havana je město s 3 miliony obyvatel. V historické části Havana - Vieja jsou krásné koloniální domy. V centru kolem katedrály a turistické zóny jsou opravené na hotely, muzea, bary a restaurace. O několik bloků dál se však domy rozpadají, po ulicích se nedá jezdit a válejí se zde odpadky. Toto je opět ta druhá a pravá tvář Kuby, kam se však mnoho turistů nedostane a většinou jen všichni obdivují to hezké a zbytek jakoby neviděli.
30. prosince nasedám na letadlo směr Evropa. Na chvíli opuštím Kubu, ale určitě se brzy vrátím. Do této země jsem zatím pouze nakoukl, ale zanechala ve mě veliký dojem. Kubánci jsou velmi přátelští a pro mě osobně je Kuba nejkrásnějším ostrovem v Karibiku. Upřímně je mi líto Kubánců, že musí ještě dnes žít v diktátorském režimu a doufám, že se to brzy změní. Celkem jsem v roce 2014 uplul 2893 mil a opět viděl krásné země a poznal zajímavé lidi i přírodní krásy a stále jich mám ještě mnoho před sebou.
