JACHTA SNĚHURKAMezi ostrovem Providencia a Hondurasen leží při pobřeží Nikaragui rozsáhlá mělčina korálových reefů. Čeká mě 350 mil a z toho je polovina nad touto mělčinou. Hloubka moře se zde pohybuje mezi 10 a 20 metry a občas se objeví nějaký útes pod hladinou. Plavba v noci je tedy poměrně náročná na navigaci a jsem velmi rád, že ji mám za sebou. 6. února připlouvám na první karibský ostrov v Hondurasu a tím je Guanaja. Obyvatelé jsou směsicí potomků pirátů, karibských otroků a honduraských indiánů. Všichni jsou velmi přátelští a na rozdíl od pevniny je zde naprosto bezpečno.
9.2. přeplouvám na nedaleký ostrov Roatan. Ten je největším z karibských ostrovů v Hondurasu. Východní část ostrova je neobydlená, je zde pouze několik menších turistických resortů. Zakotvím v krásné zátoce s bílou pláží a užívám si čisté vody.
Roatan se stal poslední dobou oblíbeným místem několika Čechů. Ti si zde postavili obytné domy na rekreaci i stálé bydlení. Czech village se jmenuje tato oblast, kde již stojí asi 10 domů.
French harbour je další mojí zastávkou na Roatánu. Využívám bezvětří a opět opravuji roztrženou plachtu. Na krátkou návštěvu přijíždí z Čech kamarád Radek.
Coxen Hole je typické městečko na Roatanu. Kolem celého ostrova jsou pak korálové útesy. Místní potápěčská centra se pak chlubí nejkrásnějším potápěním v Karibiku. Pro mě jsou však útesy nebarevné, ryb je zde málo a pouze malé, takže se nepotápím.
Utila je malý ostrov, který je velmi krásný. Ve městě jsou malé hotýlky, pensiony a restaurace. S Radkem jsme si udělali výlet na kolech okolo ostrova.
Na Utilu se vlastně jezdí pouze kvůli potápění. Je zde mnoho potápěčských center a skutečně jsou všechna dokonale vytížena. Nechal jsem se tedy opět nalákat nabídkou na senzační potápění a vyzkoušel jsem 2 ponory. Opět jsem byl velice zklamán. Ryby žádné a barvy korálů jsou pouze v odstínech zelené a hnědé. Prostě zdejší podmořský život se absolutně nedá srovnat s Indickým oceánem.
20. září se opět vracím do Hondurasu. Tentokrát busem ze Salvadoru. Moje první zastávka je ve městě Santa Rosa de Copán. To je velmi krásné město se zachovalou koloniální atmosférou. Dám si pozdní snídani a projdu si město se svojí filmařskou technikou. Dle informací místních je zde bezpečno a nemusím se bát okradení.
Copán Ruinas je nejznámějším a určitě i nejkrásnějším turistickým místem v Hondurasu. Městečko má opravené koloniální domy, ze kterých se staly hotely,restaurace a obchody. Je zde velmi příjemné klima díky vyšší poloze. Také proto se zde usadil Thomas z Mnichova, který zde má restauraci, ve které si vaří pravé německé pivo.
Copán ruinas je oficiální název slavných pyramid a zbytků mayského města. Mayové zde vybudovali město, ve kterém žilo v době největšího rozkvětu kolem roku 760 n.l. až 28000 obyvatel. Dnes toto místo nemůže vynechat žádný návštěvník Hondurasu.
Město Copan leží v údolí na okraji začínajících Kordiler. Všude kolem je krásná příroda a nedaleko města je krásný Pargue de aves - ptačí park. Po prohlídce parku si dávám adrenalinový zážitek při sjíždění canopy parku.
Další den si udělám výlet s místním gaučem /honákem/ výlet na koních. Stoupáme do kopců nad údolí a máme úžasný výhled na krajinu. Na kopci stojí malá vesnička potomků Mayů, kde jsou také zbytky mayského osídlení. Zde na těchto kamenech bývala porodnice pro ženy.
Další den jedu busem 23 km na sever po rozbité prašné cestě. Projíždíme malé vesničky chudých rolníků. Na konci cesty je v horách Aqua caliente - termální prameny. Je zde vybudovaná soustava přírodních jezírek s termální vodou. Je to příjemný relax a odpočinek v džungli. Zpět se vracím stopem malým náklaďákem a druhý den pokračuji zpět do Guatemaly. ADIOS HONDURAS.
