JACHTA SNĚHURKA

16.října se Sněhurka vrací po půl roce zpět na slanou vodu a za občasného děště plujeme do Belize. K večeru zakotvíme u města Placencia a ráno se jedu složitým způsobem člunem přihlásit do přístavu. Vše dobře dopadne a odpoledne si můžeme projít městečko. Je plné barů, restaurací a hotelů, je to velmi oblíbené turistické místo v Belize.

19.října připlouváme k ostrůvku Tobacco Cay. Ten leží na hraně korálového útesu. Žije zde asi 50 obyvatel a občas sem přijede několik turistů, kterým poskytují služby ubytování. Nyní jsme zde sami a užíváme si pěkné šnorchlování na reefu.

Long Cay je malý mangrovový ostrůvek, na kterém nás přivítá Jimi. Je to Američan, který ostrov koupil a vybudoval zde luxusní resort v divoké přírodě. My kotvíme v křišťálové vodě a opět si užíváme šnorchlování na reefu.

Half Moon Cay je ostrůvek ležící na korálovém atolu daleko od pevniny v Belize. Je to přírodní rezervace, kde mají hnízdiště tisíce mořských ptáků hlavně fregatek.

Uprostřed tohoto atolu se nachází přírodní monument zapsaný v seznamu UNESCO - BLUE HOLE. Je to díra v průměru 300 m a hluboká 160 m. Kolem se rozkládají korály a již samotná plavba sem je velkou zkouškou nervů při kličkování mezi korály.

Pátek 24.října byl pro mě černým pátkem. Pluli jsme z atolu Blue Hole k pevnině k ostrovu Caulkner Cay. Navigace v Belize je velká zkouška štěstí a odvahy. Elektronická mapa je v podstatě k nepoužití, protože se podle ní občas pluje i po pevnině. Takže jediný způsob je mezi korály plout pomalu a dobře se dívat. I tak se každému občas podaří trochu drbnout do korálů. Hlavním problémem je, že místní úřady vůbec neřeší nějaké značení plavební dráhy mezi atoly. Bariérový reef před ostrovem Caulkner Cay má podle průvodce malý průplav, ale na mapě označen není a reálně také není označen. Takže pro každého jachtaře je to zpíše pokus a omyl. Pomalu se tedy blížím k útesu, když před přídí uvidíme korály. Stihnu zastavit, jenže boční vítr mě snesl na další korálové hlavy. Sněhurka zůstala zaklíněná v korálech. Skočil jsem do vody s maskou a odtlačil loď od korálu a Radek poslouchal moje pokyny a řadil střídavě vpřed a vzad. Po 10 minutách se nám podařilo vycouvat zpět na hlubokou vodu. Jenže to nás již z dálky pozoroval strážce zdejšího přírodního parku. Provedl nás tedy správnou dráhou na kotviště u města. Zde jsme museli do kanceláře a začalo velké vyšetřování. Byly nám zabaveny pasy a doklady od lodě a uloženy v trezoru místní policie. V sobotu přijeli zástupci port authority ze San Pedro a 2 hodiny se sepisovaly protokoly. Potom jsme jeli na obhlídku korálů a zde Hektor konstatoval, že nedošlo k žádnému poškození a tedy se nic nestalo. Vrátili nám doklady a vše tedy dobře dopadlo. Nakonec jsme společně vše oslavili v místním baru a Radek byl šťastný že má pas a může druhý den odletět domů. Na mojí otázku jestli jsem první jachtař s takovým problémem, mi sdělili že samozřejmě ne. Proč ale neoznačí průjezd mezi korály bójkami mi nedokázali odpovědět, ale prý o tom budou přemýšlet.

San Pedro je nejsevernějším ostrovem Belize a také nejvíce turistickým místem. Jsou zde hotely, bary, restaurace, potápěčská centra, malé letiště, prostě vše co patří k turismu. Podle toho se odvíjejí i ceny. Je to zde taková malá Amerika. Američané to sem mají relativně blízko a udělali si zde takové výletní místo na dovolenou.

BLUE HOLE je světoznámý přírodní úkaz a vyhlášená potápěčská lokalita v Belize. Je to vlastně propadlá krápníková jeskyně, takže vznikla díra v průměru 300 m a hluboká 140 m. Nemohu si tedy nechat ujít tento potápěčský zážitek a vracím se sem se skupinou potápěčů. Jenže bohužel nás zklamalo počasí a na otevřeném moři nás právě zastihla bouře. Je šedivá obloha, takže vivitelnost pod vodou je značně snížena. Nejdříve padáme přes písečnou hranu do hloubky 40 m, kde je veliký krápník. Modrá hlubina pode mnou je doslova děsivá a je to skvělý zážitek. Ostatní ponory na vedlejším korálovém útesu jsou také hezké a musím prohlásit, že potápění v Belize je určitě nejkrásnější co lze v Karibiku vidět.