JACHTA SNĚHURKAZ Lampedusy odplouváme za příznivého zadobočního větru na noc do Tunisu. Konečně jsme si užívali 70 n.m. nádherného sailingu. 15. července dopoledne stojíme v maríně v tuniském MONASTIRU. Odbavení s nezbytnou policejní prohlídkou lodě proběhlo bez problému. Po noční plavně jsme unaveni, snažíme se usnout, ale v lodi máme 35 st. a to moc nejde. Potíme se při každém sebemenším pobybu. No bezesporu je tu AFRIKA !!!
"MONASTIR" získal současný název díky křesťanskému monasterium /klášter/.Při vjezdu do centra stojí mohutný palác bývalého prvního prezidenta, který se zde narodil. !RIBÁT" je islámský opevněný klášter, který kdysi sloužil k obraně pobřeží před nájezdy křesťanských křížových výprav. Byl zde natočen film "Ježíš nazaretský." Hned naproti ribátu je mauzeleum rodiny prvního prezidenta "Búrgíbových." Staré město /MEDINA/ je plné krámků se suvenýry. Pobřeží lemuje spousta hotelů. Pláže jsou přeplněny místními. Muslimské ženy se koupou ve zvláštních plavkách. Jsou zahalené, že jim není vidět ani vlásek. Pobřeží promenáda by byla nádherná, kdyby se všude neválely odpadky. Prostě hygiena a pořádek arabům ještě ani dnes nic neříká. No a co potom místní tržnice? Všudelezoucí hmyz a smrad - to je ňamka!!!
Monastir leží ve střední části Tuniska a my jsme zatoužili podívat se ještě jižněji. Bohužel lodí by to bylo obtížné, nejsou zde přístavy a vody kolem pobřeží jsou mělké a nelze zde kotvit. Půjčili jsme si na dva dny auto a silnicí, kterou lemují kaktusy /opuncie/ jedem na jih. Po hodině jízdy je už z dálky vidět amfiteátr římské osady v obci EL DŽEM. Dnes se zde místo gladiátorských soubojů pořádají večery s programy klasické hudby. Hlavním jihotuniským cílem všech turistů, samozřejmě tedy i naším, je vesnice MATMATA. Berberské kmeny, které byly kdysi bojovnými Araby zatlačeny do této nehostinné horské krajiny, si zde začaly hloubit do země trychtýřovité obydlí. Rádi jsme se nechali do jedné domácnosti pozvat, protože venku bylo vedro /45 st./ a v jejich místnostech bylo příjemně chladně. Ve zdejší oblasti natáčel S.Spielberg některé scény z filmu "Hvězdné války." Sehnali jsme zde velmi levný, ale pěkný hotel s bazeném a zůstali do rána. Další den nás čekala cesta palmovými oázami směrem k alžírským hranicím. DOUZ je malé město v oáze na kraji saharského písečného moře. Okamžitě nás zde odchytil poháněč velbloudů a tak jsme nasedli a dokolébali se podívat na písečné duny. Na kraji velkého solného jezera je oáza KEBILI, kde rostou datlové palmy nejlepší kvality na obrovské rozloze. Přejezd přes vyschlou solnou pánev Šott-al Džaríd byl zvláštní. V dáli na obzoru se nám zbjevila vodní plocha, která náhle zmizela. Nebyli jsme přehrátí ze sluníčka, jak jsme si mysleli, ale byla to zde známá legendární fata morgána. Na konci jezera, kde jsou úžasné scenérie horských oáz nám docházel benzín. Natankovali jsme pár litrů, ale nedojeli moc daleko. Auto začlo zlobit, nechtělo jet.
Doskákali jsme do nejbližší vesnice TAMERZA. V restauraci jsme sehnali opraváře, dali si oběd /kuskus s kuřecím masem/. Čekání jsme si zpestřili prohlídkou kaňonu s vodopádem. Kolem 6 hod. nám auto vrátili s tím, že jsme vzali nekvalitní benzín. Zaplatili jsme 200 dinárů /oškubali nás jak mohli/, ale rádi jsme se vraceli do Monastiru. Vydařený výlet až na ten závěr !!! Lidé v těchto oblastech jižního Tuniska a hlavně v oblastech, kde začíná Sahara mají tvrdý život. Nejen, že se musí vyrovnat s těžkými klimatickými podmínkami, ale není zde práce a musí se jakýmkoliv způsobem uživit sami.
PORT EL KANTOURI kam jsem přejeli z Monastiru je moderní prázdninové letovisko kolem jachetního přístavu. Turistickým vláčkem jsme se podívali do hlavního města tuniského Sahelu Sús. Ribát je nejstarší islámskou stavbou a Medina je staré město plné obchodníků s koberci, šperky, kořením, parfémy atd.
V HAMMAMETU kotvíme ve velkém jachetním přístavu v rozlehlé hotelové zóně. Vlastně celé pobřeží lemují jen samé hotely. Ve starém Hammametu je opět MEDINA, kterou staří Římané nazývali Puttputt.
26. července vyplouváme směrem do hlavního města Tunisu. Bohužel silný severozápadní vítr a velké vlny nás zahnaly po 55 n.m. do rybářského přístavu "KELIBIA" na poloostrově "CAP BON." Díky větru se malinko ochladilo z 41 st. na 31 st. a tak jsme se odvážili vyndat kola a projet si poloostrov. Severně od přístavu /dle směrovek napsaných arabsky jsme zabloudili/ jsme našli staré fénické město rybářů a barvířů "KERKOUANE." Jeho rozvaliny /základní zdi, lázně i označení ulic/ jsou ve výborném stavu. Samotné Kelibii, která není turistická, dominuje pevnost ležící 150 m nad mořem. Je z ní krásná podívaná na rybářský přístav a okolní pláže.
TUNIS hlavní město Tuniska tvoří Medína, evropské čtvrtě postavené za francouzského protektorátu a neustále se rozvíjející moderní mìsto. Do MEDÍNY jsme vešli z velkolepé /moderní/ avenue Habib Bourguiba." Za ní už jsme bloudili úzkými uličkami s obchůdky se starožitnostmi, malými vetešnictvími, parfémy, koření, koberci atd. Zaujal nás trh "EL BERKA", někdejší místo obchodu s otroky. Na malém prostranství se ke sloupkům řetězy přivazovali otroci určeni k prodeji. Dnes je zde labyrint zlatnických krámků. Z Mediny jsme se vymotali na náměstí "Place de la Kasbah", kde je sídlo ministerského předsedy a naproti němu je ministerstvo financí. Jako třešninku na dortu jsme si nemohli nechat ujít Centrální trh s ovocem, masem, mléčnými výrobky a rybí trh, který jsme poznali dle typického pachu. Tunis je město dvou tváří. Na jedné straně velká bída a na druhé přepych a luxus.
Severně od Tunisu leží "KARTÁGO" město, které se vepsalo do dějin lidstva. A jak vzniklo? Podle pověsti prodal berberský král princezně Elisse pozemek, jehož rozměry měly být vyznačeny volskou kůží. Elissa nechala kůži rozřezat na tenké proužky a obehnala jimi pahorek "BYRSA", na kterém r. 814 př.Kristem založila město "KART HADAŠT." V roce 146 př.Kristem přišli Římané a město srovnali se zemí a vystavělé nové, blahobytné město, které nazvali "KARTÁGO." Dnes na pahorku Byrsa stojí bývalá katedrála sv. Ludvíka z konce 19 st. a muzeum. Na svahu jsou vykopávky Hanibalovy čtvrti. Přímo u moře leží třetí největší římské lázně Antonia PIA. Maketa před vstupem svědčí o komfortu, v kterém Římané v té době žili. Dnes je Kartágo půvabnou vilovou čtvrtí s prezidentskou rezidencí. V roce 1979 bylo zapsáno do seznamu UNESCO.
V tuniském zálivu je na kopci malebné městečko "SIDI BOU SAID" s výhledem na přístav, kde stojíme s naší Sněhurkou. Městečko je pojmenováno po muslimském světci, který zde žil v 12 st. V 17 st. si ho oblíbili královští vezírové a začali zde stavět honosné rezidence. Do jedné z nich je povolený vstup. Je to dům rodiny "ANABI." Jeho andaluská výzdoba, starožitný nábytek, figuríny oděné do tradičních krojù nám příblížily zdejší život v minulých letech. Další nádherný palác si zde nechal postavit bohatý německý bankéř a nazvala jej "En Nejma Ez Zahra" /Zářicí hvězda/. Dnes slouží jako muezum. Natáčely se zde záběry z filmu "Angelika a Sultán." V uličkách městečka se nachází spousta obchůdků se suvenýry, uměleckými předměty a obrazy. Ale hlavně zde všude voní jasmin, který je považován za tuniskou národní květinu. Nakonec jsme si sedli na terasu kavárničky, dali si máthový čaj a měli pocit, že se zde zastavil čas !!!
31. července - rybářský přístav "BISERTE" na severním pobřeží je naším posledním tuniským kotvištěm. Loučíme se s Tuniskem, druhou africkou zemí, kterou jsme navštívili. Arabský život je hodně odlišný od evropského a to hlavně díky náboženství. Poznali jsme oblasti Sahary a život místních obyvatel, který je díky klimatickým podmínkám velmi těžký. Projeli jsme pobřežní města, kde se život už hodně podobá evropskému stylu a to díky turismu.
