JACHTA SNĚHURKAZ Marmaris vyplouváme přes nám již známé řecké ostrovy Rhodos a Symi. I když jsme si mysleli, že je Sněhurka připravena na cestu, přesto se objevily v prvních větších vlnách závady. Při náklonu máme vodu pod podlahou na dně trupu. Konečně jsme přišli na příčinu: jedná se o netěsnící hrdlo nádrže na vodu !!!
Na dva dny se pokazilo počasí. Děláme zastávku na ostrově KOS, kde se věnujeme opravě nádrže na vodu. Nefouká nám příznivý vítr a tak se pomalu přesouváme z ostrova na ostrov - KALYMNOS, LIPSO, PATMOS.
Z Patmosu si to už směřujeme do oblasti Kyklád. Klenotem s usměvavými ostrovany je SHINOUSSA. Maličký ostrůvek vhodný pro baťůžkáře.
NAXOS-největší a nejúrodnější ostrov Kyklád jsme objevovali poprvé. V historii hrál významnou roli obchodního a správního centra. Naxoský mýtu je spjat s bohem Dionýsem, který podle legendy zde prý objevil víno. Na západní straně pobřeží leží středisko a přístav CHóra. Na ostrůvku Palatia je mramorová brána nedokončeného Apollónova chrámu, která měla posloužit Benátčanům jako zdroj kamene pro stavbu jejich pevnosti. Chóra je město s úzkými křivolakými uličkami, které vedou na vrchol k benátské pevnosti KASTRO.
Uprostřed ostrova je nejvyšší hora ZEUS /1004 m/. Kolem ní v zeleném údolí jsou malé vesničky s bílými klasicistními domy. Proslulý naxoský mramor je znakem ostrova.
Z Naxu si to směřujeme hned na vedlejší ostrov PAROS - půvabný ostrov s terasovitými kopci. Kotvíme na severním pobřeží v NAUSSE. Rybářský přístav se žlutými sítěmi, rybářskými loďkami a spoustou turistických zařízení včetně music barů.
3. června slaví kapitán své 47. narozeniny. Kromě dortu dostal bicyklový výlet do okolí.
Po 10 km stavíme v hlavním středisku ostrova PARIKIA. Přístav nás nezaujal, ale velký kostel EKATONTAPILIANI je důležitá byzantská budova řeckých ostrovů. Vznikl v 5.st. díky daru matky císaře Konstantina, svaté Heleny, kterou ke břehům ostrova přihnala bouře. Ačkoli název kostela znamená "stobranný", je jich tu údajně 99.
Po té šlapeme do horské vesničky LEFKES, odkud je krásný výhled do okolí. Z kopce se kutálíme rovnou zpět do Naussy. Krásně prožitý narozeninový den !!!
Cestou na Peloponés se po 60 n.m. zastavujeme na KITHNOSU. Zde nás na jeden den uzavřela v zátoce bouře doprovázená silným deštěm. Ráno pokračujeme na ostrov KEA. Je tu hezká zátoka pro jachtaře,jinak nic.
Do nevzhledného průmyslového města LAVRIO jsme museli kvůli rozbitému startétu u generátoru. Měli jsme štěstí našli jsme opravnu a startér zase funguje. Můžeme dobíjet. Večer patřil setkání s našimi nejlepšími přáteli ze Švédska Alkem a Kerstin. Potkali jsme se na našich toulkách již po čtvrté a věříme, že to není jen náhoda. Unaveni po náročném večeru pokračujeme na MYS SUNIO, který leží 7Okm jižně od Athén. Zakotvili jsme v zátoce a šlapali se podívat na skalnatý výběžek, kde stojí Poseidonův chrám. Byl postaven 444 př.n.l. a dnes z něj zůstalo pouze 16 dórských sloupů.
V Sarónském zálivu se zastavujeme na nestylovějším z ostrovů HYDRA. Krásný přírodní přístav a oslíci čekající na náklad na nábřeží okouzlil snad celý svět.
Na ostrově SPETSES stojíme na kotvě ve starém přístavu, který obklopují benátské domy a lodě snad všeho tvaru.
11. června vplouváme do Argolského zálivu na už kotvíme na Peloponéském poloostrově, ve městě NAFPLIO. Patří mezi nejkrásnější řecká města a jeho uličky jsou plné benátských budov. Město mělo strategickou polohu, že zde stojí tři pevnosti. Na první z nich pevnost PALAMIDI vede 999 schodů. Druhá AKROBAFPLIA se tyčí nad starým městem. V komplexu jsou celkem 4 benátské pevnosti. Jedna z nich sloužila jako vězení pro odpůrce režimu. Třetí benátská ostrovní pevnost z roku 1741 je zajímavá tím, že v ní bydlel až do roku 1930 místní kat.
Starověké Mykény jsme nemohli vynechat a tak jsme se vydali na úpatí hory ZARA, kde se nachází trosky starověkého města. Po 400 let se jednalo o nejmocnější královské sídlo v Řecku. Mykény byly osídleny už v 6 tisíciletí př. n.l. a sestávaly z opevněného hradu a okolních osídlení. Dnes jsou vidět pouze mohutné trosky.
16.6.2010 připlouváme ke skále, které se říká - řecký Gibraltar. Na úpatí skály byl vybudován hrad Monemvasia. Ten se skládá ze dvou částí. V horní na skále jsou již pouze trosky města. Jedinou zachovalou stavbou je kostel sv. Sofie. Na úpatí skály však stojí dolní město, které je postupně rekonstruováno a stává se z něj jedna z nejkrásnějších staveb v Řecku. Odměnou za náročný výšlap v tropickém vedru nám byla želva, která si připlula prohlédnout naší Sněhurku a vynořila se hned vedle lodi.
Z Pelopénusu jsme ještě zavítali na jihovýchod na ostrov KYTHIRA. Kotvíme v malebné zátoce v Kapsali. Nad ní na kopci leží správní středisko ostrova CHÓRA. Z benátského hradu ze 13 st. je úžasný výhled na zátoku.
Do rozkošného benátského města KORONI připlouváme za silného větru. Kotvíme pod hradem, jehož většinu zabírá klášter TIMOS PRODROMOS. Další den se probíjíme proti vlnám, abychom se schovali pod hradbami středověkého města METHONI. Jaké překvapení, když se blížíme ke kotvišti a někdo na nás volá "AHOJ Sněhurko !!!" Chvíli tápáme a když vidíme malinkou lodičku s českou vlajkou a jménem "KARYA", tak máme velkou radost. Manželé Sýkorovi z Českých Budějovic na ni obepluli celý svět. Rozsáhlá pevnost na okraji města je zbudována na skalním výběžku, kterou ze tří stran omývá moře a od pevniny odděluje příkop, byla zastávkou pro poutníky do Svaté země.
10 n.m. odtud v Navarském zálivu leží městečko PYLOS. Zde v roce 1827 proběhl rozhodující moment v národně-osvobozenecké válce. Britské, francouzské a ruské loďstvo porazilo turecké a potopilo 53 lodí.
Pylos je se svými dvěma hrady a malebným náměstím jedno z nejhezčích měst na Peloponésu.
27. června přeplouváme do KATAKOLÓNU a děláme závěrečnou tečku našeho putování po Řecku návštěvou starověké "OLYMPIE." Byla střediskem kultu Dia Olympského a dějiště nějvětších starořeckých her, které se konaly každé 4 roky. První oficiální olympijské hry vznikly v roce 776 př.n.l. Trvaly pět dní a nesestávaly jen z atletických přeborů, ale i z múzických soutěží. Naposledy se konaly v r. 394 a obnoveny byly v roce 1896. Olympijský oheň se zapaluje zde v Olympii a běžci ho štafetou přenášejí do místa konání. Dnes z budov Olympie moc nezbylo, ale přesto stojí za návštěvu.
