JACHTA SNĚHURKA16.- 18.července trvá 250 n.m. dlouhá přeplavba z Ruska na KRYM. Připlutí na Ukrajinu se naprosto podobá Rusku. Nejsme vpuštěni do přístavu, dokud nám agent nevyřídí přihlášení. Jsme nuceni si zaplatit agenta a podstoupit stejnou komedii. Agent vytvořil asi 50 nesmyslných papírů, které jsme podepsali a nejdůležitější výbavou Sněhurky se stalo lodní razítko. Bez něj je snad vstup do země nemožný. Pak byla svolána komise všech příslušných úřadů včetně hygieny a lékaře. Těm jsme vyplnili několik dalších nesmyslů /jako např. že nemáme na lodi brambory, kolik máme oleje v motoru a kde jsme brali naposledy vodu/. Po tomto několikahodinovém cirkusu jsme byli vpuštěni na břeh. Jelikož jsme připluli v sobotu, tak ještě do pondělí budeme čekat až všechny zúčastněné složky vydají patřičná povolení pro plavbu na Ukrajině.
18. července - stojíme v přístavu ve městě JALTA, která leži na jižním výběžku Krymského poloostrova. Je to nejpopulárnější destinace ruských a ukrajinských výletník. Kromě ruštiny zde není slyšet jiný světový jazyk. To dosvědčuje, že to těchto oblastí moc zahraničních turistů nejezdí.
Město krášlí pobřežní promenáda, která je zakončena malým náměstím. K našemu údivu zde stojí socha V.I.Lenina a naproti ní Mc Donalds. Hned vedle přistavu je malá oblázková plaž, kde od samého rána leži hlava na hlavě.
19. července - rano jedeme maršutkou kolem pobřeží prohlédnout si několik skutečných zajímavostí krymského jižního výběžku. Začínáme v malé osadě ALUPKA pod vrcholem AJ-PETRA, kde si hrabě VORONCOV / ve 2.pol.19st. generální guvernér ruského Krymu/ postavil palác. Stavba trvala 20 let a on zde nikdy nebydlel. Pod palácem se rozléhají nádherné zahrady. Zřejmě byl hrabě hodně bohatý člověk.
Dalším oblíbeným místem turistů je VLAŠTOVCÍ HNÍZDO, tj. bývalý obtížně dostupný klášter na strmém útesu, který ve středověku zchátral. V roce 1912 přestavěl zdejší ruinu německý ropný magnát do podoby gotického hrádku a věnoval ho své milence. V roce 1927 se v důsledku velkého zemětřeseni ocitlo v troskách. K přestavbě došlo až v 70. letech a dnes patří k symbolu zlatých dob Krymu.
PALÁC LIVADIA - je bíla renesanční budova z roku 1911, kterou dal postavit posledni car NIKOLAJ II jako své letní rodinné sídlo. V únoru 1945 proběhla v největším sále paláce JALTSKA konference. Sešli se zde vůdci STALIN, CHURCHILL a ROOSEVELT a přijali " Deklaraci o poválečném uspořádání Evropy."
20. července - jsme ještě vyjeli lanovkou na vrchol hory AJ PETRA, odkud je krásný výhled na celé jižní pobreží KRYMU. Zde nabízejí své produkty a jídla krymští TATAŘI, původní obyvatelé této oblasti.
Přírodní zajímavostí je nejvyšší vodopád Ukrajiny UCAN-SU, neboť voda tu padá z výšky 98m. Ale bohužel díky horkému létu vodopád vysychá. PALÁC MASSANDRA - stavbu ve francouzském stylu zahájil také hrabě VORONCOV, ale od svého projektu ustoupil. Dokoncčil ho až ALEXANDR III. v roce 1889. Později se stal letním sídlem STALINA.
20.- 21. července - postupujeme další papírovou anabazi, abychom mohli opustit přistav v Jaltě. Hurá, podařilo se a my jsme propuštěni z města v 18.00 h. Přes noc spíme kousek od přístavního mola na kotvě. Ráno na doporučení místnich jachtařů pokračujeme do BALAKLAVY. Vítr nám opět nepřeje a tak vplouváme do velmi utajené zátoky za silného protivětru mezi přímořskými útesy. Před námi se otevírá úplně nové malé městečko s jachtařským a vojenským přístavem. Historie BALAKLAVY je slavná, protoíe zde probihaly legendarní bitvy krymské války. Dříve zde byl tajný přístav ruských ponorek. Dnes je z podzemního tunelu zajímavé muzeum. V Balaklavě se začíná budovat první marína na Ukrajině a stavá se zajímavým turistickým místem.
22.- 23.července - asi 5 n.m. od Balaklavy je nejkrásnější zátoka asi na celém krymském pobřeží. Zůstáváme do rána na kotvě a relaxujeme. Ráno vyplouváme do SEVASTOPOLU. Během plavby si čtu něco o historii tohoto města a naskakuje mi husí kůže. Až do 90. let min.st. byl Sevastopol "zapovězeným městem". Vůbec nikdo jsem nesměl s vyjímkou vojáků černomořské flotily a jejich rodin.
Dodnes přístavu vévodí Ruská černomořská válečná flotila. Ve městě plápolají k našemu údivu ruské vlajky a to jsme na Ukrajině. Místní obyvatelé jsou na své hrdinné město velice pyšní a vzpomínají na dobré časy socialistické éry. O válečné pomníky Sovětského svazu jsme zakopávali na každém rohu. Máme dojem, že Sevastopol neni ukrajinským, ale ruským městem.
Pobřežní promenádou jsme došli k pomníku NACHIMOVA a odtud tr. V. I. LENINA jsme došli k Černomořskému flotilnímu muzeu, v němž je znázorněna celá historie ruského námořnictva. Zde se nesmí fotit, ale potají se nám podařilo pár fotek udělat, protože to stojí za to. Hlavním bulvárem jsme došli na vrchol kopce na Sevastopolské panorama, což je kruhový památník, který rekonstruuje bitvu o město ze 6. června 1855 / Krymská válka/.
24. července - abychom aspoň trochu poznali život krymských Tatarů, vydali jsme se do vnitrozemí do města BACHCISARAJ /v překl. Palác v zahradě/. Ve vrcholném období Krymského chanatu zdobilo město 32 mešit. Většina z nich nepřežila ruskou okupaci v roce 1783. Kateřina Veliká ušetřila romantický CHÁNŮV palác, jehož mešita s vysokými kopulemi patří k symbolům orientu. Do těchto míst krymští chánove kdysi umístili svůj dvůr a drželi zde početný harém. Celý komplex je spojením stylu perských, tureckých a italaských architektů.
Kousek od paláce ve skalách se nachází USPENSKÝ MONASTÝR. Velice malý kostel postavený uvnitř jeskyně a patří pravoslavným ruským mnichům. Asi 1 km odtud na náhorní plošině je jeskynní město CUFUT-KALE /v překl. Pevnost Židů/. V roce 862 n.l. sem zavítal také tvůrce ruské abecedy sv. Cyril.
27.července - zůstáváme v přístavu Sevastopol a sledujeme každoročně se konající velkou přehlídku ruské vojenské námořní flotily. Pro místní obyvatele je to velký den, neboť neustále žijí minulostí a oslavují válečné hrdinství svých vojáků.
28. července - ze Sevastopolu odplouváme o dva dny později. Čekáme na příznivý vítr. Bohužel nám tentokrát Neptun vůbec nepřeje a tak celou cestu do Oděsy motorujeme proti silnému, západnímu větru a vlnám. Zastavujeme se na ostrově DJARILGAN. Je to nudle 45 km dlouhá. Ostrov lemuje bílá, písečná pláž plná mušlí. Stojí zde maják z roku 1904, který navrhala Eifelova kancelář.
Druhý 90 km dlouhý poloostrov TENDROVSKIJ byl dříve vojenským územím. Dnes je opuštěný, stojí na něm maják, domy po armádě jsou zchátralé a po pláži se místo turistů prochází krávy a koně. Na podzim se na ostrově zastavují tažní ptáci, kteří zde odpočívají při svém letu do Afriky.
1. srpna - připlouváme do posledního ukrajinského města ODĚSA a vyvazujeme se v jachtením klubu, ktery je součástí velkého obchodního přístavu. Kromě ruského jazyka je zde slyšet i angličtina a jiné cizí jazyky, takže je videt, že ODĚSA je vyhledávaným letoviskem turistů. Existuje 200 let a většina slávy pochází z úspěšného zlatého věku Ruska. Od přistavu vedou slavné Potěmkinovy schody, na jejichž vrcholu stoji socha vévody de Richelieu, který vedl Rusy v boji proti Turkům. Snížil daně z obchodu, část příjmu z přístavu věnoval na zkrášlení města a výstavbu nádherných klasicisních budov. Francouze dnes všichni povazují za otce Oděsy. Na hlavnim bulváru stojí socha Kateřiny Veliké se svými ministry. Symbolem města je Dům opery a baletu, který v roce 1887postavili rakouští architekti. Dnes je opera považována za nejkrásnější na světě. Další nádhernou budovou je Pasáž - tj. nákupní zóna, která vznikla v 18 stoleti. Pod klenutou skleněnou střechou jsou luxusni butiky a kavárny. Oděsa je opravdu nádherné město, které stojí za to vidět.
10 km severně od města se nacházejí KATAKOMBY. Vyhloubili je lidé někdy pred 200 lety a tyto chodby sloužily k uchovávání lidských kostí. V 18. století se v nich těžil lasturový vápenec jako stavební materiál. Je z něj postavena většina budov v Oděse. Později ruská šlechta zjistila, ze díky konstantní teplotě a vlhkosti je podzemí ideálni ke skladování vína. Pašeráci zde objevili dobrý úkryt. Skutečně se proslavily až s přichodem 2. světové války, kdy na město zaútočili fašisti. Díky katakombám se nikdy nepodařilo objevit ani jednu z partyzánských skupin, které v Oděse působily.
4.srpna - jsme podle plánu chtěli odpouvat z Oděsy do Rumunska. Jenže jak jsme si již zvykli, opět nám fouká nepříznivý vítr. Čekáme tedy na změnu větru a využíváme volného času k procházkám po Oděse a děláme několik nočních fotografií.
Těmito fotografiemi se loučíme s Ukrajinou. Procestovali jsme jižní pobřeží Krymu a kolem černomořského pobřeží dopluli, ač za nepříznivého větru, až do posledního přístavu před rumunskými hranicemi Oděsy. Viděli jsme velké přírodní bohatství, ale bude ještě chvíli trvat než se podaří odbourat komunistické myšlení a byrokracii. Velká většina starší generace s láskou vzpomíná na éru Sovětského svazu.
