JACHTA SNĚHURKA28. května - vplouváme do ČERNÉHO MOŘE. Přípitkem jsme pozdravili Neptuna a požádali ho o dobrý vítr. První zástavku je přístavní městečko SILE.
3.června - z městečka SILE pokračujeme podél pobřeží směrem na východ. Jsme překvapeni mělkými zátokami s písečnými plážemi a bílými útesy,které se táhnou kolem pobřeží. Zastavujeme se v rybářském městečku AKCAKOCA, na malinkém ostrově KEFKEN a 3 dny trávime ve větším městě EREGLI. Protože do těchto míst zavíta málo jachtařů, stáváme se v každém přístavu malou atrakcí a vítá nás plné molo místních obyvatel. Rovněž milé je to, že po nás nechtějí nikde v přístavech platit.
4.června - po 58 n.m. z Eregli vplouváme mezi dva skalnaté výběžky pevniny, do půvabného městečka AMASRA. Svým strmým pobřežím a nádhernými plážemi ke koupání patří mezi klenoty tureckého pobřeží Černého moře.
6. června - jedeme dolmušem z AMASRY asi 100 km do vnitrozemí podívat se do města SAFRANBOLU, které je kulturním světovým dědictvím lidstva. Jsou tu původní dřevěné domky a kamenné dlážděné ulice. Město kdysi zbohatlo prodejem šafránu. Doménou je místní bazar, který leží v centru města a patří měditepcům, sedlářům a obchodníkům s kořením. Pro tuto oblast jsou typické ručně vyšívané deky a šátky.
8. - 12.6. - plujeme za krásného počasí dále kolem severotureckého pobřeží. Na noc zajíždíme do menších rybářských městeček /CIDE, ILEBOLU, CAYHOGLU, AKLIMANI/. V Cide musel kapitán navštívit zubaře. Vybavení ordinace nás zarazilo, protože dle odhadu bylo tak 40 let staré. Ale zákrok byl proveden profesionálně. V ILEBOLU jsme se připletli k oslavám města, která byla doprovázena přehlídkou vojenských lodí.
13.6. - obeplouváme nejsevernější výběžek tureckého černomořského pobřeží a vyvazujeme se na obrovskou rybařskou loď ve městě SINOP. v 7.st. př.n.l. bylo toto město založeno jako řecká kolonie Miletu a již v byzantské době město hrálo důležitou roli jako významný přístav.
18. června - vplouváme do malého rybářského přístavu ve městečku PERSEMBE. Stojí zde pouze velké rybářské lodě a tak se vyvazujeme k jedné z nich. Prožili jsme zde nádherné odpoledne ve společnosti místních rybářů. Pozvali nás na projíždku lodí na farmu, kde chovají lososi. Pohostili nás lososí pochoutkou a večer nás kapitán pozval do místní restaurace na večeři. A aby toho nebylo málo, tak jsme dostali 4 velké lososy pěkně naporcované. Říkali jsme si zda je to jenom sen nebo skutečnost, že lidé dokáží být tak přátelští a pohostinní. Sen to nebyl a my jsme jedli ryby ještě 4 dny, takže jsme se jich dokonale přejedli.
22. června - z Persembe za mírného větru a kolem už hodně vysokého, hustě porostlého pohoří se dostáváme do největšího města na severuTurecka TRABZONU. Je to velkoměsto, které má stejný počet obyvatel jako Praha. Z historického hlediska to byl nejvýznamnější přístav Černého moře, ve kterém se překládalo zboží z tzv. Hedvábné stezky. Dnes je možno vidět jen část hradeb a muzeum v kostele Aya Sofia.
23. června - v pohoří PONTUS asi 50 km jižně od TRABZONU se nachází mnoho kláštěrů a kostelů. My jsme navštívili jeden z nejznámějších v přírodní rezervaci ALTINDERE v nebeských výškách: skalní klášter SUMELA. Leží ve výšce 300 m nad horským údolím a je zabudovám do skalní stěny. Byl založen již ve 4.st., kdy zde podle pověsti mniši ukryli ve skalní jeskyni posvátnou ikonu Matky Boží. Poslední řečtí mniši museli klášter opustit v roce 1923, když došlo k hromadnému vystěhování Řeků z Turecka.
25. června - připlouváme do RIZE - města čaje. Od moře fouká vlhký vítr a na horách je často mlha. V takovém subtropickém podnebí se skvěle daří pěstování čaje, lískových oříšků a tabáku. Každý svah je porostlý čajovými keři. Sklízí se 3x do roka.
27. - 28. června - poslední přístav před hranicemi s Gruzií se jmenuje HOPA. Odtud jsme naposledy podnikli výlet do vnitrozemí do pohoří PONTUS. Ve městě ARTVIN jsme zastihli Festival býčích zápasů, což je velká událost pro místní obyvatelstvo. Pak jsme přemluvili taxikáře,aby nám udělal průvodce v okolí a projel s námi DERES kaňon v ARDANUCI a byzantský hrad nad městem.
29.června - opouštíme TURECKO. Celkem jsme strávili jeden měsíc na jeho černomořském pobřeží. Protože zde nejsou chráněné zátoky, museli jsme kotvit každý den v přístavech. Jsou to klasické rybářské přístavy, kde jsme se seznamovali s rybáři i ostatními obyvateli. A právě lidé žijící na tomto pobřeží nás naprosto okouzlili, protože jejich pohostinnost a dobrosrdečnost v nás zanechaly ty nejhlubší dojmy. Smutně se tedy ohlížíme za zádí a přejeme si, aby takovýchto lidí jsme na svých cestách poznali co nejvíce.
