JACHTA SNĚHURKA6 - 7. srpna - uzavíráme hranice s Ukrajinou a na noc vyplouváme z Oděsy do Rumunska. Konečně nám fouká příznivý zadní vítr, takže krásně plachtíme rychlostí 6-7 uzlů a brzy ráno máme za sebou 110 mil a vplouváme na území Rumunska. Hned za hranicemi, kde se mohutný Dunaj vlévá do Černého moře se vyvazujeme na nábřeží přístavu Sulina. Zde vyřizujeme nezbytné dokumenty pro vstup do země.
8. srpna - ráno plujeme umělým kanálem proti dál proti proudu dunajskou deltou až do TULCEY. Během cesty pozorujeme úchvatný svět a fotíme si ptáčky a okolní přírodu. Ve městě se koná Mezinárodní folklórní festival podunajských zemí.
9. srpna - z TULCEY plujeme druhým ramenem Dunaje. V UZLINĚ, což je bývalá Ceusescova lovecká rezervace zůstáváme stát do druhého dne na kotvě. Ráno jedeme naším člunem jedním z úzkých ramen Dunaje na jezero Uzlina a Isac, kde pozorujeme pelikány, volavky bílé a popelavé, labutě, divoké husy a kachny. Obě jezera lemuje vysoký rákos a na vodě plavou lekníny a lotusy. Tato oblast je opravdovým rájem milovníků ptactva a rybolovu.
10. srpna - odjíždíme z Uzliny do rybářské osady Sv. GHEORGRHE, kde se Dunaj majestátně vlévá do Černého moře. Je to jediné místo v deltě, kde se loví jeseteři. Vesnici proslavila lahůdka místní kuchyně - černý kaviár. Bohužel jsem se dozvěděli, že nelze ochutnat, protože se uchovává pouze pro náboženské oslavy. Samotná vesnice žije obyčejným rybářským životem. Domky se zahrádkami jsou pečlivě udržované a většina z nich má zdobené vchody s okrasnými oblouky. Cesty jsou písčité a turisté se vozí traktorem na pláž.
11. srpna - perfektní zadoboční vítr nás unáší kolem ropných plošin do třetího největšího města Rumunska CONSTANTA. Současně je zde i největší obchodní přístav, protože odsud byl prokopán průplav s Dunajem, který umožňuje spojení Černého moře se Severním přes řeky. Byl dokončen v roce 1984 a celkové množství vytěžené zeminy bylo větší než na stavbě suezského i panamského kanálu. Je nazýván "kanálem smrti", protože při stavbě zahynulo 200 000 politických vězňů.
13. srpna - vydali jsme se na prohlídku rumunské metropole BUKUREŠTI. Ač jsme neslyšeli o tomto městě a vůbec o celém Rumunsku žádné lichotivé informace, byli jsme mile překvapeni zdejší pařížsko-komunisticko-středověkou architekturou, čistotou a přístupem lidí. Samozřejmě první naše kroky vedly k Paláci lidu /Parlamentu/, která je symbolem Ceausescovy komunistiké éry.Je to druhá největší budova na světě po americkém Pentagonu. Stavba vznikla v roce 1984 jako sídlo Ústředního výboru strany. Budova má 12 pater a 3 100 zařízených místností. Celý projekt vyšel na 3,3 miliardy EUR. Není divu, že obyvatelstvo diktátora nenávidělo, když průmysl stagnoval, nemocnice neměly léky a lidé hladověly.
Druhou zajímavou památkou je 11 metrový Vítězný oblouk napodobující stejnojmenný pařížský monument. Byl postaven v roce 1935 na památku znovusjednocení Rumunska v roce 1918.
14.srpna - připlouváme do města Mangalia. Zde bude naše poslední kotviště v Rumunsku, protože bulharská hranice je pouze 6 km odsud. Město je spojeno s Constantou silnicí podél moře a vlastně je to jedna nekonečná pláž plná hotelových komplexů. Turisté se od rána opalují na písečných plážích a z dálky vypadají jako kolonie tuleňů.
Když jsme přijížděli do Rumunska, tak jsme měli jakési představy spojené z dávnou minulostí země. Byli jsme však příjemně překvapeni, protože jsme se všude potkávali s milými a příjemnými lidmi. Běžně nás na ulici zastavovali místní lidé a ptali se, zda nepotřebujeme poradit. Rovněž skazky o krádežích se nám nijak nepotvrdili. Myslíme si , že Rumunsko má nesmírný přírodní potenciál a dobrosrdečné obyvatele, kterým právem patří místo v Evropské unii. Posledními fotografiemi se loučíme s krásnou zemí a budeme rádi vzpomínat.
