JACHTA SNĚHURKA

29. června - loučíme se s Tureckem a připlouváme na návštěvu poměrně malého státu v jihozápadní Asii, která se nazývá Zakavkazko do GRUZIE. Název vznikl za ruské nadvlády. Historii země ovlivnili již staří Řekové. Gruzie byla druhou zemí na světě, která přijala ve 4.st. křesťanství za státní náboženství. V 19 st. získalo zemi Rusko a v roce 1917 ji obsadili bolševici a stala se jednou z 15 republik SSSR. V roce 1991 vyhlásila Gruzie nezávislost. Batumi je první město kam máme namířeno, ale bohužel jsme zastaveni pobřežní stráží Gruzie. Nevědomky jsme porušili zdejší mořský zákon, který povoluje plavbu 6 nam. mil od břehu. Po překročení hranice k nám připlula hlídka pobřežní stráže a v jejich doprovodu jsme pokračovali do přístavu. Zde nám bylo sděleno obvinění s tim, že nám zadrží Sněhurku až do vyřešení případu, přičemž nám může být uložena pokuta až do výše 35 000 USD. Po hodinové diskuzi s veliteli všech ozbrojených složek rozhodl zástupce ministerstva, že jsme připluli jako turisti na sportovní lodi a tudíž nebude tento případ posuzovat jako porušení zákona. Tak to nebyl zrovna příjemný vstup do země. Tento incident nám pomohl k přátelství s veliteli všech ozbrojených sil. Ti nám poté umožnili bezpečné zakotvení v přístavu a přislíbili hlídání lodě v době našeho cestování po Gruzii. Batumi -druhé největší město Gruzie jsme rozdělili na dvě části. Pobřežní promenáda a několik blízkých ulic je moderní, vše je upravené, jsou zde vysazené palmy a stojí zde pár luxusních hotelů. Kolem pláže je živo dlouho do noci a vže včetně ruského kola a fontány jsou krásně osvětlené. Druhá část má lehce komunistický charakter. Lidé zde žijí ve starých rozpadajících se panelových domech. Ulice jsou rozbité a válí se zde haraburdí a odpadky. Není to hezký pohled na život chudých lidí na okraji města.

Nejhezčí objekt je památnik Agronautů - dle pověsti zde přistál Jáson se svými Argonauty a hledal zde legendární Zlaté rouno. Socha držící zlaté rouno stojí na hlavní třídě ve městě. Asi 9 km od Batumi je botanická zahrada. Byla založena v roce 1912 profesorem Krasnovem a je skutečně obrovská.

Co se týče jídla- stravovali jsme se převážně v restauracích, protože se zde dá slusně najíst za přijatelné ceny. Chačapuri je místní specialita. Je to velká placka s dutinou uprostřed, která je vyplněna směsí sýra, másla a vajíček. Obecně je v Gruzii levněji než u nás. Překvapivě velice vysoké jsou ceny mléka a jogurtu. Trochu zvláštní v zemi, kde se krávy pasou i na silnicích a ve městech.

Co se týče jazyka mluví se zde gruzínštinou, která je hodně odliřná od ruštiny a používá vlastní pro nás absolutně nesrozumitelné písmo. My jsme byli šťastní, že jsme se učili ve škole ruský jazyk, protože starší generace mluví Rusky. S angličtinou jsme zde moc nepochodili.

2. července - po 2 dnech pobytu v Batumi vyrážíme vlakem do hlavního města Gruzie TBILISI. Vzdálenost 380 km jsme absolovali za 8.5 hodiny. Vystoupili jsme na hlavním nádraží, kde jsme si chtěli koupit mapu Tbilisi a Kavkazu. Bohužel turistické informační centrum zde neexistuje a tak jsme vlezli do prvního novinového stánku, kde jsme chtěli mapu. Pani nám podala mapu města a chtěla za ni 8 lari /tj. 4 eura/. Byli jsme v šoku, když jsme řekli, že je drahá a ona nám ji vytrhla z ruky a gruzinsky něco kričela. Nakonec jsme mapu koupili. Hned vedle nádraží je obrovská, hlučná a smradlavá tržnice, kde lidé prodávají snad vše co kde našli. Popíjejí vodku a výraz v jejich tváří je tak zvláštní, že nám naháněl strach. Poprosili jsme taxikáře, aby nás dovezl do privátního domu, že bychom se rádi ubytovali. Přijeli jsme k domu, odkud se vyvalily dvě nesympatické tlusté ženy, které neodpověděly ani na pozdrav a ukázaly nám ve sklepě plesnivý, smradlavý pokoj, kde by ani pes nespal a chtěli za to 40 lari /tj.20 EUR/. To uz bylo příliš a ja chtěla okamžitě nočnim vlakem zpět. Nakonec jsme sehnali ubytování v hotelu. Bylo to dražší, ale čisté a se snídaní. Ráno jsme ve Starém městě vyšlápli na kopec k soše Matky Gruzie a pevnosti NARIKALA. To se nám vyplatilo, protože odtud byl krásný rozhled na město a na řadu chrámů a kostelů. Staré město je malé, většina domků je tak z přelomu 18/19 st. a vypadají, že od té doby na ně nikdo nesáhl. Hezké jsou různorodé balkóny, které jsou zdobené nádherně kovanými zábradlími s kytkami. Dřevěné domky, které zde převažují jsou ve stádiu rozpadu.

3. července - abychom to všechno stihli si prohlédnout, půjčili jsme si jeep a vyrazili do hor Velkého KAVKAZU. Velice špatně udržovaná silnice nás dovedla až po úpatí nejvyšší hory GRUZIE KAZBEG / 5033 m.n.m/. K této hoře se váže pověst o Promethoevi. Za to že přinesl lidem oheň, byl přikován ke skále a velký orel mu každý den kloval játra, která mu přes noc narostla.

Z vesnice KAZBEGI jsme dojeli ke kostelíku TSMINDA SAMEBA, který je umístěn vysoko na oblém kopci a při pěknem počasí je vidět zasněžená špička hory. Poté jsme se vydali udolím směrem ke hranicím Jižní Osetie. Cesta byla hodně kamenitá, ale ten pohled na zeleně pokryté skály, staré domečky, pastevce ovcí, vodopády a prameny s vytékající minerální vodou byl jedinečný.

4. července - opouštíme hory a jedeme se podívat do GORI. V tomto městš se narodil největší vrah v dějinách lidstva J. V. STALIN, který měl na svědomí desítky milionů lidských životů. Zde stojí jeho dům a muzeum, kde je představen jako hrdina SSSR.

Pokračujeme do BORJOMI - oblíbeného lázeňského města s kolonádou a fontánky, kde se čepuje nejznámější gruzinská stejnojmenná minerální voda. Hodně starou lanovkou jsme se vyvezli na kopec, odkud byl výhled na město.

Gruzie má spoustu velice dobře udržovaných památek, které jsme při cestě navštívili. Pevnost ANURI - ze 17.st. je rezidencí rodu Eristavi Aragvi, která strážila velmi důležitou kupeckou hedvábnou stezku Kavkazu. Na kráse jí přidává i tyrkysové jezero, dnes zásobárna pitné vody pro Tbilisi. V malém městě MTSKHETA jsme si prohlédli katedrálu SVETI TSKHOVELI a na vzdáleném kopci kostel DZVARI / v překladu Kříž/. Je vidět, že lidský život je tu hodně provázaný s cirkví. Do kostela chodí hodně mladých lidí.

To je konec našeho putování po Gruzii. Na závěr chceme říci, že do Gruzie jsme přijeli s obavami vzhledem k informacím, které jsme měli ze sdělovacích prostředků a hlavně český konzulát v Tbilisi nám nedoporučoval plavbu a pobyt v zemi. Byli jsme však mile překvapeni, protože Gruzie je krásná země s velkou historií. Žijí zde velmi příjemní a pohostinní lidé. Země má ekonomickě problěmy na kterých má velký podíl politická situace s Ruskem.Vzhledem k velké nezaměstnanosti starší generace vzpomíná na éru socialismu, kdy všichni lidé měli práci. Díky napjaté politické situaci se těžko získávají zahraniční investoři, kteří by pomohli obnovit chátrající průmyslové závody. Přejeme Gruzii aby stávající napětí s Ruskem skončilo a turisté se nebáli navštívit zemi a podpořit tím její rozvoj.