JACHTA SNĚHURKA17. května vyplouvám z Aucklandu a vracím se podél pobřeží zpět na sever do mariny Opua. Zde si nainstaluji Starlink, tedy příjem satelitního internetu i na otevřeném moři a Sněhurka je opět připravená pustit se do mořských vln a zažívat se mnou další dobrodružství.
5.května večer konečně přistanu v Aucklandu. Přespím u kamarádů Jirky a Zuzky a po snídani mě odvezou k lodi. Sněhurka stojí na svém místě a i uvnitř je vše v pořádku. Pouze je totálně posraná od ptáků. Takže po očistě se dám do oprav. Také je zde v noci chladno, tak musím opravit topení i koupit nový liferaft.
Ještě jsem zvládnul delší přejezd metrem na druhou stranu města a projdu si Letní palác. Zase jsou všude obrovské davy lidí, ale je to nádhera. Při návratu se ještě kouknu na olympijský stadion a v noci odlétám na Nový Zéland
2. května se vracím na Nový Zéland a opět mám dlouhý přestup v Pekingu. Tentokrát vyrazím metrem do centra. Pekingské metro má asi 15 linek a největšá problém je koupě lístku. Zdejší automaty jsou pouze pro místní v čínštině a tak se lístky kupují u okénka, kde však ne vždy rozumí anglicky. Všude je plno lidí, v metru mnoho policistů, kteří kontrolují doklady a do každé stanice se musí přes rengenovou kontrolu. Vše jsem zvládl a vystoupil poblíž Náměstí nebezského klidu. Lidí jsou všude tisíce a obrovský zástup mě unáší k další kontrole přímo na ulici, za ní je důkladná rentgenová kontrola a po hodině čekání jsem konečně na náměstí. Dostat se sem byl šok, ale konečně se blížím do Zakázaného města a to je prostě něco neuvěřitelného.
19. března odlétám z Aucklandu do ČR. Mám přestup 20 hod v Pekingu, takže využiji čas na návštěvu Čínské zdi
Je konec cestování autem, takže nechám vyměnit olej po ujetí 10000 km. Kupující si objednal mobilní inspekci, která provede kontrolu auta na místě, taková malá STK. Sněhurka zůstane na mooringu a já se vydám na letiště.
Po návratu do Aucklandu si udělám krátký výlet na ostrov Waiheke
Abel Tasman reserve je národní park pojmenovaný po prvním objeviteli Nového Zélandu. Je to rozsáhlé území na severu jižního ostrova a pro mě je poslední zastávkou. Projdu si zde část krásného treku kolem pobřeží v délce 25 km a je to krásné rozloučení s neopakovatelnou přírodou jižního ostrova. Pak jenom přejet do přístavu Picton a opět se nalodit na trajekt.
Cave stream scenic reserve je unikátní jeskyně s protékající řekou. Je dlouhá 362 m a voda běžně dosahuje po pás dospělého člověka. Musí se ovšem hlídat počasí, protože při dešti hladina rychle stoupne a zůstat uvězněný v jeskyni určitě není nic příjemného. Rozhodně to není nic pro klaustrofobiky a celou dobu jsem se modlil, aby mě nepřestala svítit baterka.
Další cesta mě zavede ke Castle Hill, kde jsou zajímavé skalní útvary
V Christchurch je Antarktické muzeum. Nový Zéland má samozřejmě na Antarktidě svojí základnu a právě zde ve městě je vybudované vědecké pracoviště a vědci neustále pendlují mezi základnou na Antarktidě a zde. Každý rok je na Antarktidu odsud vypraveno na 140 letů se zásobami a vědci.
Ve městě Christchurch je silná česká komunita. Zastavím se v kavárně Berlin, kde pracuje její majitelka Blanka. Žije zde již 12 let a poslední rok provozuje tuto kavárnu. Mám zrovna štěstí, protože si mohu dát řízek s bramborovou kaší a na to ještě švestkové knedlíky.
Moun Cook je nejvyšší hora Nového Zélandu 3724 m. V jejím okolí je rozsáhlý park s mnoha krásnými treky. Zde také žil Edmund Hillary a právě zde trénoval na svůj prvovýstup na Mount Everest. Zasloužil se o rozvoj turismu a má zde svoje muzeum.
Queenstown je hlavní město turismu jižního ostrova.
Routeburn track je jedním z nejkrásnějších na jižním ostrově. Celkem 24 km procházím neskutečnou kajinou
Další den jsem měl objednaný výlet do Doubtful sound fjordu. Bohužel počasí to vše zkazilo
Milford sound je nejznámější a turisticky nejpřístupnější fjord v oblasti Fjordland. Je asi poviností každého turisty udělat si výlet do fjordu s výletní lodí. Já jsem zde potkal i kamarády z plachetnice MIA, s kterými se znám už z Fiji.
Lake Hawea je naprosto fotogenické unikátní místo. Obrovskou nepříjemností celého západního pobřeží jsou malé černé mušky, které mě dokáží přivézt k šílenství a několik dnů mám tyto kousance
Copland track je velmi oblíbený výšlap. Jde se nádhernou krajinou 18 km na horskou chatu. Tam po náročném výstupu čeká odměna ve formě horkých termálních pramenů. Po přespání na chatě se druhý den vracím zpět k autu.
Franz Josef a Fox glacier jsou dva známé ledovce v Jižních Alpách. Treky k nim jsou zavřené a jediná možnost, jak se na ně dostat je výlet helikoptérou. Není to levné, ale je to zážitek
Petr Hlaváček žije na Zélandu již mnoho let a vybudoval si zde vlastní galerii, ve které prodává svoje krásné velkoformátové fotografie.
West coast je naprosto unikátní pobřeží s fantastickými výhledy. Skály střídají pláže a je neustále co obdivovat. Nejznámější zastávkou je Pancake rocks
Lake Rotoiti je krásné jezero s nádherným trekem na okolní kopce. Pak se vydám na cestu na západní pobřeží
Kempování je pro mě zase nový způsob cestování. Naprosto si to užívám a zde na Zélandu jsou na to optimální podmínky. Skoro každý den potkám nějaké Čechy. Tentokrát vedle mě zaparkovali Petr s Katkou a dokonce jsem s nimi poprvé v životě vyzkoušel lezení po skále a docela mě to šlo. Zde v oblasti Blenheim jsou rozsáhlé vinice.
Trajekt jede přes Cook strait 4 hodiny a přistane v Picton. Na jižáku mě vítá teplé slunečné počasí a ihned se vydám na cestu. Kopíruji pobřeží oblasti Marlborough a užívám si nádherné výhledy na členité pobřeží.
Wellington je hlavní město Nového Zélandu. Je zde hezké muzeum, jinak normální veliké město. Pro mě je to pouze přístav, odkud přepluji na jižní ostrov.
22. ledna se opět vydám na cestu a tentokrát kopíruji východní pobřeží a jedu směrem na jih.
Jirka žije v Aucklandu již 5 let a je to mladý začínající jachtař. Koupil si starší hliníkovou plachetnici, kterou potřebuje opravit. Nevěděl si rady jak začít, tak jsme se dali do práce a za 2 víkendy jsme kompletně vytrhali starý teak a obrousili palubu.
Po 2 týdnech cestování autem po severním ostrově mohu trochu rekapitulovat. Nový Zéland je ideální země pro cestování. Infrastruktura je na to dokonale připravena. Je zde dostatek kempů od těch free až po placené za 10-30 NLD /1 NLD = 14 Kč/ za osobu. Všude na parkovištích i na turistických trasách jsou čisté WC v kempech sprchy a vybavené kuchyňky s lednicí. Je zde poměrně draho a třeba půjčení obyčejného auta by stálo 100 NLD/den. Logicky jsem si spočítal, že bude výhodnější si auto koupit. Ta jsou poměrně levná a převod se provede zdarma během 2 minut na poště. Od auta nejsou žádné doklady, žádné TP. Já jsem koupil Toyotu Estimu a za 1 den jsem ji předělal na camper. Je to super auto na cestování a brzy se vydám na jižní ostrov.
Přes město Tauranga dojedu až na poloostrov Coromandel, kde zakončím výlet krásným výstupem na horu Pinnacles
Město Rotorua je centrem maorské kultury. Ve zdejším parku Te Puia je možno vidět ukázky tradičních maorských řemesel včetně lidových tanců a samozřejmě i termální údolí s gejzírem
Další cesta vede oblastí vulkanických jezírek. Každou chvíli mohu zastavit u nového parku a obdivovat krásu zdejší přírody.
Tongariro crossing je velmi známý a populární trek na severním ostrově. Pěšina vede kolem několika vulkánů až k nádherným jezírkům. Celkem jsem ušel 22 km a byl to úžasný výšlap.
2. ledna brzy ráno se vydám na první výšlap. Čeká mě sopka Taranaki s výškou 2518 m. No nebylo to úplně lehké a šlapat v náročném lávovém písku a štěrku pod úhlem 60 stupňů prověřilo každého lezce. Ale ten pohled ze shora na bílé mraky pode mnou určitě za to stál.
Na Silvestra 2023 se vydám na první výlet autem po ostrově. Celý den prší až do noci. Nový rok přivítám v kempu u západního pobřeží. 1. ledna je však již krásně a dám si hned ranní procházku po pláži.
