JACHTA SNĚHURKAPřiplouvám do centra Aucklandu, kde mám rezervovanou marinu. Je krásné počasí, tak musím rychle stihnout prohlídku centra. Stihnul jsem co jsem chtěl, tedy vyhlídku ze Sky tower, prohlídku centra i drink s krajany. Od zítřka bude opět zataženo s deštěm a foukat silný vítr, tak zvládnu pouze námořní muzeum.
Počasí je dost nestálé, ale pokud se udělá hezky, tak je krásná procházka podél pobřeží. O víkendu všichni vyrážejí na pláž nebo na lodích plují na blízké ostrovy.
Po připlutí do Aucklandu zakotvím na Tamaki river. Zde v Yacht clubu kotví Lukáš, který žije na Zélandu již 6 let a koupil si malou plachetnici. Pomohl jsem mu nainstalovat do lodi opravený motor.
Na dohled Aucklandu je ostrov Rangitoto, kde zakotvím v dobře kryté zátoce. Přichází silný vítr a ten přinese i déšť na další 3 dny. Tak čekám v lodi a když konečně přestane pršet jdu na další výlet ostrovem.
Podél pobřeží pokračuji na jih a zastavím u ostrova Great Barrier. Ten má krásně krytou zátoku na kotvení a samozřejmě na břehu mnoho treků.
Volný čekací den využiji na výlet kolem severní části ostrova. Navštívím 2 parky s největšími stromy rostoucími na Zélandu. Ten největší dosud rostoucí má výšku 51,5 m a obvod kmene u země 17,7 m. Jinak je všude kolem je soukromá půda s farmami. Na těch se chová volně pasoucí dobytek. Na Zélandu žije či krátkodobě pracuje mnoho Čechů. Proto je příjemné se s někým setkat. V marině mě navštívili Tomáš s Luciía dcerami, kteří také dlouhodobě cestují po ostrově. No a další den přinesl konečně Aaron opravené čerpadlo, takže jsme jej společně namontovali a zprovoznili motor
Čekání na opravu vstřikovacího čerpadla trávím samozřejmě prací. Nechal jsem si vyrobit teakové latě a vyměnil je na záďové platformě. Na kole pak vyjedu za město a zde pokaždé najdu nějaký hezký trek, tentokrát k vodopádu.
doplout do města Whangerai znamená plout 15 mil kanálem do vnitrozemí. Je to krásné město s marinou přímo v centru. Můj hlavní důvod plavby sem je však servis na vstřikovací čerpadlo. Již delší dobu jsem sledoval lehký únik nafty, tak je nejvyšší čas jej přetěsnit. Musel jsem odmontovat dost věcí, aby šlo vyjmout. Teď už jenom čekám na opravu.
21.listopadu večer si dám poslední pivko s Kristianem, kámošem z lodi MIA a druhý den ráno vyplouvám z mariny Opua. Odpoledne zakotvím v krásné zátoce Whangamumu, kde si udělám výšlap na kopec. Jsou zde také pozůstatky malé továrny na zpracování velryb z roku 1893. Ty sem přivážely velrybářské lodě z okolí celého Zélandu. Zpracovaný tuk se pak exportoval i do Evropy.
Další krásný výlet na kole mě zavedl do městečka Russell
Součástí muzea je i největší kanoe na světě. Je vydlabaná ze 3 kusů obřích kmenů s spojených dohromady. Délka kanoe je 37,5 m a pojme až 150 veslařů. V akci je možno ji vidět při oslavách státního svátku 6. února
Waitangi Treaty Grounds je smlouva podespaná v roce 1840 mezi zástupci britské koruny a náčelníky severního ostrova. Smlouva ustanovila britského guvernéra a původní Maory jako poddané britské koruně, ale s určitými nároky jako vlastnictví půdy Maorů. Na tento památný akt je zde v postavena budova v původním maorském stylu, kde se konají představení maorských tanců. 6. únor je pak slaven jako státní svátek.
První výlet je trek podél pobřeží do městečka Paihia. Pěšina kopíruje moře a střídají se krásné výhledy z kopců s chůzí po pláži. Samotné městečko je plné turistů, hotelů a restaurací. Někteří se již koupou, což si já nedokážu představit. Jsem zvyklý na vodu 27 stupňů a zde má asi 15. Nachodil jsem asi 20 km a jelikož jsem dlouho nechodil, tak mě všechno bolí velebnosti.
Nejdříve musím uklidit a hlavně vysušit loď. Pod podlážkami je všude voda, skříňky jsou mokré, tak musím vše vysušit. Pak se začnu pomalu rozhlížet v okolí mariny Opua.
3.listopadu za svítání vyplouvám opět na moře. Mám před sebou 1100 mil na Nový Zéland, což není úplně jednoduchá plavba. Předpověď počasí nikdy nevydrží na předpokládaných 9-10 dnů plavby. Od Zélandu pak se vítr různě točí všemi směry. Hned první den pluji v silnějším větru 25 kn, který dělá ale neúměrně vysoké vlny. Mám rozhozený žaludek a to ovlivní celou plavbu. Ikdyž se další dny vlny zmenší, tak nejsem v pohodě a stále jenom polehávám. Po 4 dnech se vítr otáčí přesně proti směru plavby a postupně sílí. Sedmý den fouká 25 kn doproti a opět vysoké vlny přes 3 m. Probíjím se motorem pod ostrým úhlem a jenom poslouchám silné otřesy od nárazů vln. Ty neustále chodí přes palubu a vše je pod vodou. Bohužel opět začala silně kapat voda kolem oken v salonu, takže musím stále vše vytírat a uklízet. Poslední den se vítr konečně uklidní a po 9 dnech plavby přistanu v marině Opua. Zde se musím přihlásit a absolvovat trochu složitější proces a hlavně důkladnou kontrolu lodě. S kamerou mě zkontrolují trup pod vodou, zda není zarostlý. Pak je kontrola všech potravin i celé lodě, zda zde nemám třeba mravence nebo něco podobného. Ale ke vzájemné spokojenosti je vše v pořádku a jsem propuštěn do mariny. Zde se setkám s německo- českou posádkou lodě MIA, s kterou se znám z FIJI. Jsem rád, že jsem tady a že to mám za sebou.
