JACHTA SNĚHURKAPo týdnu přeplujeme na kotviště u města Papeete, kde si uděláme české vánoce i silvestr.
Hned druhý den přilétá Zuzka a tak mezi pracemi na lodi poznáváme okolí města Tarovao
14.12. se vracím zpět na Tahiti a okamžitě se dávám do práce s opravami.
Tahiti je největší ostrov Francouzské Polynésie a město Papeete je hlavním městem. Vše se zde točí kolem centrální tržnice a hned vedle je známé knihkupectví českého emigranta pana Klímy.
200 mil byla přeplavba na hlavní ostrov Tahiti. Hned jsem si dal několik ponorů kolem ostrova
atol Tikehau je poslední v řadě souostroví Tuamotu, kde se zastavím. Opět si udělám hezké potápění, kde jsou manty v jejich čistící stanici
Polynézské perly jsou vyhlášené svojí kvalitou po celém světě. Na zdejší farmě jsem mohl vidět celý proces tvorby perel v mořských lasturách.
Rangiroa je především oblíbené místo potápěčů. V průlivu Tiputa potápěči pozorují především velké ryby. Mě se konečně podařilo vidět pod vodou z blízka delfíny, samozřejmě žraloky a dokonce jsem konečně viděl i kladivouna.
Zajímavostí je, že na Rangiroře jsou vinice a vyrábí se zde velmi dobré víno.
Příjemné je setkání s Michalem z Prahy. Ten se toulal světem a před 4 roky se usadil zde na Rangiroře a žije si klidným a spokojeným životem. Večer peče výbornou pizzu, pro kterou si jezdí jak místní, tak i turisté
Po noční přeplavbě 80 mil připlouvám na největší atol v souostroví Tuamotu a tím je Rangiroa
Atol APATAKI je další krásnou zastávkou. Na malém ostrůvku žije jedna rodina jinak široko daleko nic než jenom voda
Atol TOAU je pustý neobydlený. Objevil jsem zde však Mortona, který zde žije již 4 roky sám jako Robinson. Tehdy se rozhodl totálně změnit svůj život a odstěhoval se na tento atol, kde má jeho rodina veliký pozemek. Vybudoval zde drubeží farmu na vejce, včely mu dávají med, chová prasata. Tyto produkty prodává na sousedním ostrově Fakarava a pomalu si zde buduje zázemí a plánuje postavit několik bungalovů pro eko turistiku uprostřed opuštěného ostrova v džungli. Právě zde má na návštěvě otce a bratra a tak jsem také přiložil ruku k dílu a 3 dny jsem pomáhal zedničit.
Na severní straně atolu Fakarava je malá vesnice Roatava
Potápění v jižním průlivu atolu Fakarava je tak úžasné, že zde zůstanu 2 týdny a jsem neustále pod vodou. Doslova si užívám podmořský svět a místní žraloky. Jejich populace se zde odhaduje asi na 700 kusů.
Atol Fakarava je krásný nejen pod vodou pro svoje korálové útesy, ale i nad hladinou je to zde jako v ráji
atol Fakarava je zapsán v UNESCO jako biosférická rezervace. Potkal jsem zde francouzského jachtaře Davida, se kterým si děláme buddy na potápění a užíváme si společně podmořský svět. Ten je zde opravdu jedinečný,
Jižní průliv na atolu Fakarava je hodně hluboký a s každým přílivem proudí do laguny obrovské množství vody. Toho využívají žraloci a plavou v protiproudu a čekají co jim přinese voda z oceánu k snědku. Bylo to úžasné představení při dnešním potápění, kdy jsem viděl doslova stovky žraloků
jenom na rychlovku jsem si skočil vedle lodi omrknout korálové hlavy
Mezi jednotlivými atoly jsou vzdálenosti 40 - 80 mil, takže se musí dobře plánovat plavba, protože vplouvat do laguny se musí pouze ve dne, ve správný čas s ohledem na příliv a odliv. Proud v průlivu může dosahovat až 5 kn, to pak není možné proplout dovnitř. Při kotvení je potřeba mít jasné slunce v zádech, aby byly vidět jednotlivé korálové hlavy a nehrozilo najetí do nich, protože mnohé jsou těsně pod hladinou. Takže splnit všechny tyto podmínky je skoro nemožné. 13. srpna jsem zakotvil na atolu Fakarava
TAHANEA je druhým atolem po cestě. V okolí kotviště nemá moc zajímavých reefů, ale procházka na pevninu je opět super
největší nádhera mě však čeká pod vodou. V okolí je mnoho reefů, takže neustále zkoumám nové a nové. Pokaždé, když skočím do vody, tak kolem mne krouží 2,3,4 žraloci útesoví černocípí. Ale udržují si stále odstup a nechtějí si hrát
myslím, že procházka kolem pobřeží nepotřebuje komentář
přepluji na severní část atolu Makemo a zde je opravdový ráj. Jsem zde úplně sám a na několik dnů se utiší vítr.
první šnorchlování na atolu Makemo vůbec nebylo špatné
souostroví Tuamotu je nejrozsáhlejší archipelág korálových atolů na světě a táhne se v délce 1500 km. Já jsem zakotvil na atolu Makemo u města Pouheva. Stojím na průzračně čisté vodě a musím pečlivě vybírat kotviště na písku, protože na dně je to samý korál. Obyvatelé jsou opět velice přátelští a všichni mě srdečně zdraví Iorana - dobrý den
3 měsíce jsem poznával všechny ostrovy Markéz a zodpovědně prohlašuji, že to jsou nejkrásnější ostrovy co jsem zatím poznal. 30. 7. se čas naplnil a vyplouvám na další souostroví v Polynésii. Mám před sebou asi 400 - 500 ,mil, podle toho na který ostrov mě pustí vítr. Po 4 dnech plavby jsem zakotvil na atolu Makemo a vypadá to, že jsem z jednoho ráje doplul do druhého. Poslední 2 dny jsem měl problém s dobíjením baterií od slunce, až zde po zakotvení jsem zjistil, že jeden solární panel byl dokonale pokálený od ptáka, kterého jsem dlouhou dobu vezl sebou jako stopaře.
Každý z ostrovů zde předvádí i tradiční úpravu pokrmů. Do vyhloubené jámy se naskládá dřevo a zasype kamením. Dřevo se podpálí a nechá hořet asi 5 hod. Mezi tím se připravuje jídlo: ryby se naloží sirové s citronem, nakládané kozí nebo vepřové maso se vloží do košíčků vyrobených z palmového listí. Přidají se banány, chlebovník,maniok. Nebo se celé prase položí na vršek koše a ostatní pokrmy se dají přímo do hrnců. Potom se na kameny nakladou banánovníkové slupky a uloží se na ně jídlo ve velkém koši nebo v hrncích. Vše se zakreje banánovníkovými listy, přikreje plechem a textilní plachtou a nakonec zasype hlínou. Jídlo se peče přes noc a po 20-ti hodinách se za rituálních tanců a zpěvů vyhrabe a donese do stanu. Tady se rozporcuje a všichni jsme mohli ochutnat tuto neskutečnou dobrotu.
Taneční vystoupení jednotlivých souborů jsou naprosto autentická. Je to pestrá přehlídka taneční choreografie i samozřejmě kostýmů. Ale není to nějaké laciné předvádění pro turisty, těch je zde pouze pár. Je to prostě místní lidový svátek, kterým všichni žijí.
Na ostrově FATU HIVA se koná každý rok tradiční festival. Sjedou se sem obyvatelé ze všech 6-ti ostrovů se svým nacvičeným programem. První den se koná uvítací ceremoniál s velikým průvodem. Součástí festivalu je i tradiční Tatoo, výroba uměleckých předmětů z kamene i dřeva.
FATU HIVA je nejjižnější a pro mě tedy poslední ostrov v souostroví Markézy. A jak se říká, to nejlepší na konec. Jsou zde dvě menší vesničky, spojení pouze mořem a okolní vysoké skály tvoří krásnou dominantu ostrova. Obyvatelé přátelští, všude plno ovoce a krásné treky do kopců.
při procházce po ostrově se seznámím s Mohahou, který je velmi přátelský a nabízí mě plody z jeho zahrady a učí mě i jak je natrhat
ostrov Tahuata je další krásnou zastávkou na souostroví Markézy. Na tomto ostrově není letiště, takže spojení je pouze lodí ze sousedního ostrova. Lidé zde žijí poklidným životem, nestresují se. Vše jim vyroste na stromech, ryby si naloví v moři a zbytek si koupí v jediném obchodě.
Ua-Pou je malý ostrov, ale o to kouzelnější. Podniknu menší trek do hor, projdu městečko Hakahau, kde se právě nacvičuje tanec pro velký festival i navštívím nedělní mši v kostele.
Plavba na sousední ostrov Ua-Pou trvá pouze 6 hodin a viděl jsem krásné představení delfínů včetně kulohlavců
Návštěva kostela je dalším zážitkem. Nádherný místní chorál zní celým kostelem. Polynézané jsou úžasní a nesmírně přátelští lidé
21. května se konal na ostrově Nuku Hiva festival. Nejdříve jsou zde organizovány různé hry a soutěže pro děti i dospělé. Večer pak přichází místní taneční skupina a předvádí typické polynézské tance a zpěv. Bylo to nádherné!
Připlutí do zátoky Hakaui mě připomíná film Dobytí ráje. Jedná se o údolí kolem řeky proudící z hor a všude kolem zelená džungle a desítky kokosových palem, banánovníků, stromů manga a grapefruitů. Nevede sem žádná silnice, takže spojení je pouze po moři. Žije zde 5 rodin ve skromných dřevěných domech. Všechno k životu jim roste na stromech nebo žije v moři. Já jsem si udělal krásný výlet stezkou do hor a po návratu si dal oběd tuňáka s chlebovníkem u Kui a Teiki. Jako výslužku jsem dostal trs banánů, manga a grepy. Začínají pro mě ovocné hody
Nakonec jsem se rozhodl rozebrat motor, protože sice jezdím, ale mám omezené manévrování a z důvodu ohnutého držáku mohu zatáček pouze na jednu stranu. Největší problém byl srovnat ohnutou hřídel, ale zvládl jsem to i vyrobil takový pomocný držák ložiska.
Náhorní plošinou vede krásná stezka až k severnímu pobřeží. To jsem si nemohl nechat ujít a 14 km dlouhý trek jsem absolvoval za častého deště a v mracích. Ale odměnou mě byla na konci vyhlídka na zátoky severního pobřeží
Druhý den projedu středem ostrova až na západní část, kde je malé letiště. Střed ostrova tvoří náhorní plošina ve výšce 800 - 1000 m a je zde trochu chladněji a častěji zde prší a příroda se tomu také přizpůsobila. Rostou zde i borovice a na velikých pláních jsou pastviny pro chov skotu, koňů i koz. Ostatně koně jsou zde i divocí a žijí si volně v přírodě.
Vesnička Aakapa je perlou na severním pobřeží ostrova a byl to krásný závěr dnešního výletu
Přes vysoký horský hřeben se přehoupnu na severní pobřeží ostrova do zátoky Hatiheu
Je čas na prozkoumání celého ostrova, takže si půjčím auto a vyrdám se na cestu. Nejdříve vystoupám na sklálu nad městem ve výšce 1000 m a odkud je krásný pohled na město Taiohae a jeho zátoku. Pak zase sjíždím do údolí a projíždím vesničkou Taipivai
Konečně mám čas a mohu se trochu porozhlédnout po městě Taiohae.Je to správní centrum Markézského souostroví a žije zde 2300 obyvatel.
Hned první den na ostrově mě čeká velmi nepříjemné překvapení. Po návratu na molo, kde se vyvazují čluny a bylo jich zde určitě 10, tak zjistím, že můj člun je zěžce poškozený. Dmutím moře ho něco zmáčklo, asi nějaká místní loď a hliníkové dno je celé zkroucené. Naštěstí vzduchový válec vydržel a nepraskl. Tak musím člun vytáhnout na břeh a pomocí auta jsem ho srovnal. Pak na palubě srovnám ohnutý přední lem a přelepím spoje. Člun bude v pořádku, ale je horší, že je prasklý i držák motoru a je celý vyhnutý. Motor funguje a mohu ho používat, ale mám omezené zatáčení. Prostě smůla. Také musím urychleně zatmelit okna, do kterých mě zatéká voda, což jsem objevil až při přeplavbě.
Markézy je první souostroví Francouzské Polynésie po cestě Pacifikem. Těsně při svítání se mě v dešti vynoří na pravoboku ostrov Niku Hiva. Po zakotvení si opravdu oddychnu po přeplavbě a udělám si slavnostní snídani lívance. Myslím, že jsem opravdu přistál v ráji, protože když se po ranním dešti vyjasní obloha, tak se dokonale ukáže krása této zátoky.
