JACHTA SNĚHURKA9.října připlouvám do města Ketchikan. To je posledním městem a i zastávkou na americké Aljašce. Z Kodiaku jsem až sem naplul 1424 mil a bylo to něco nádherného. Aljaška je neskutečně nádherné místo, přírodní zázrak a pro mě je to pokračování loňského cestování Grónskem a arktickou Kanadou. To co jsem zde viděl mě bude provázet ve vzpomínkách do konce života, protože to se prostě neokouká a nedá zapomenout. Zítra vyplouvám dál do Britské Kolumbie v Kanadě, kde to ovšem bude hodně složité, protože Kanada je pro turisty zavřená, tak uvidíme. Ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo.
Na Aljašce jsou tisíce zátok a prozkoumat všechny je nemožné. Ale v každé kde zastavím, mě čeká návštěva nedotknutelného přírodního ráje.
V zátoce Anan bay je lesní stezka k vodopádu, kde lze pozorovat medvědy chytající lososy. Jenže sezóna tahu lososů skončila koncem srpna. Tehdy jsou zde strážci parku, kteří chrání návštěvníky s puškami. Dnes je zde pusto a prázdno a park je zavřený. Přesto se sem vydám a snažím se nějakého medvěda objevit. Trochu se obávám, abych ho nepotkal přímo na stezce proti sobě. Ale bohužel mám smůlu, žádného nevidím, ikdyž o jejich stálé přítomnosti svědčí výkaly na stezce.
Pozorovat velryby je úžasný zážitek, obzvlášť když poprvé v životě sleduji jejich styl lovu, kdy se vynořují s otevřenou tlamou, do které nabírají desítky kilogramů ryb.
Petersburg je krásné rybářské městečko a pro mě příjemná zastávka . Ovšem včerejší plavba sem v silném protivětru a protiproudu, který dosáhl až 4,5 kn nebyla vůbec příjemná.
Velryb je na Aljašce hodně, ale vidět je zblízka se mě zatím nedařio. Vždy jsem viděl jenom v dáli ty známé fontány při výdechu. Teprve dnes jsem se ocitl přímo v jejich revíru a vynořovaly se opravdu blízko. Jednou jsem měl i strach, aby mě nepřevrátily. Manévrovat s lodí a do toho fotit i filmovat mě dalo opravdu zabrat.
Plout v říjnu Aljaškou je veliká loterie na počasí, protože většinou stále prší. Pokud se však udělá hezky jako dnes, tak nad tou krásou zůstává rozum stát.
17.srpna jsem připlul do Juneau a bylo to na poslední chvíli, protože převodovka přestala úplně pracovat. Nejdříve jsem zde sehnal mechanika Joe, který se pokusil komunikovat s dealerem v Seattlu a najít můj problém. Nakonec jsem převodovku opět vymontoval a poslal na opravu. Po nekonečných emailech mezi mnou, servisem v Seattlu a výrobcem převodovky ZF v Itálii jsem zkusil ještě vyměnit spojku mezi motorem a převodovkou. Dnes 29.září konečně přišla zpět opravená převodovka ze Seattlu, okamžitě jsem ji namontoval a BINGO, vše funguje tak jak má. Takže problém byl ve spojce. Jsem opravdu rád, že se konečně podařilo vše vyřešit a ráno vyplouvám dále na jih. Za 6 týdnů co jsem zde čekal jsem si opravil mnoho dalších věcí, jako třeba naftový sporák, kde po 14 letech shořel termostat. Ale hlavně jsem za tuto dobu poznal nádherný kus Aljašky a nachodil zde desítky kilometrů nekonečným deštným pralesem.
Každý den kdy neprší využívám k výletům. Projdu zde všechny treky a stezky a neustále se udivuji nádhernou přírodou
Po 4 dnech deště je konečně 1 den hezky. Půjčím si auto a projedu celou silnici z Juneau na sever podél pobřeží, což je 40 mil. Nikam jinam se odsud nedostanu. Všude kolem jsou neprostupné hory a kdo chce dál, tak musí letadlem nebo lodí. Kolem silnice stojí krásné domy s nádherným výhledem na moře. Jakmile je hezké počasí, tak místní vyrazí do přírody. Chodí na treky, rybaří nebo jen tak posedávají v přírodě. Já jsem si neplánovaně dal také další trek k ledovci, který je u jezera Mendenhall.
Počasí zde v Juneau je opravdu velmi deštivé. Čekat na modrou oblohu se opravdu nevyplatí, takže jakmile to jenom trochu jde a několik hodin neprší, vyrážím na další trek, tentokrát kolem řeky Salmon creek
V okolí Juneau je mnoho krásných treků, takže zbývá si pouze počkat na hezké počasí, protože zde hodně prší. Dnes jsem vyrazil na Mount Junaeu 1054 m. Na okraji města jsem málem zakopl o černého medvěda, který se dobýval do popelnice. Potom jakmile vkročíte do lesa, tak se ocitnete v deštném pralese. Pohled zezhora na okolní hory i zálivy je pak neopakovatelný.
3 dny dlouhá přeplavba podél pobřeží na jih mě posune do hlavního města Aljašky Juneau. To bývalo v době zlaté horečky na Klondaiku vstupní branou na Aljašku, protože sem připlouvaly lodě ze San Franciska s tisíci dobrodruhů. Je zde několik dřevěných domů zachovaných z této doby. Juneau bylo vždy plné turistů a každý den sem připlouvaly cruisingové lodě s tisíci návštěvníky. Letos je zde pusto a prázdno. Obchody se suvenýry, restaurace, turistické kanceláře,hotely jsou zavřené. Na mnoha visí cedule k pronájmu nebo na prodej. Turistický ruch se zde absolutně zhroutil a mnoho firem zkrachovalo.
Prince William sound je největší zátokou na Aljašce a v její severní části jsou fordy, do kterých stékají desítky ledovcových splazů. Dostat se sem znamená motorovat 130 mil, ale ten zážitek byl neskutečný
Přírodní park Kenai je jeden z mnoha na Aljašce a zastávka zde byla překrásná
8.srpna konečně vyplouvám z Kodiaku. Čeká mě přeplavba 180 mil k Aljašskému pobřeží. Vítr postupně sílí na 30 kn, takže se pořádně pohoupu a statečně držím svůj žaludek, který si opět musí zvykat po dlouhé pauze na mořské vlny.
No a po 4 dnech stání v přístavu a kompletní kontrole i konzultaci s místním mechanikem se vracím zpět na boatyard, protože prostě nová převodovka nepracuje dobře. Opět se projevuje starý problém se zařazením rychlosti. Již si připadám jako blázen nebo nějaký Pat a Mat, ale jsem vnitřně přesvědčen, že problém není na mojí straně. Takže prostě převodovku vymontuji a pošlu na reklamaci do Seatlu. Namontuji druhou opravenou z loňského roku a světe div se, je to stejné ba ještě trochu horší. Již nemám slov a beru to s humorem. Tady stejně není žádná pomoc, takže se rozloučím s kamarádem Angelem a budu vyplouvat. Nějak to dopadne. Když jsem se vloni dokázal dostat z Arktidy, tak si tady snad nějak také poradím.
Kodiak je druhý největší rybářský přístav na Aljašce ( po Dutch harbour). Veliká flotila lodí zde vyloví denně desítky tun ryb a je to obrovský byznys. Na sezónní práci sem přijíždějí pracovat lidé z celých Spojených států a když je dobrá sezóna, tak si vydělávají kolem 15000 USD měsíčně. Vedle mě u mola stojí loď Laguna Star a na ní pracuje i mladý pár Luis a Hanah. Chtějí si vidělat peníze a potom také koupit malou plachetnici a cestovat po světě. Kupodivu na těchto lodích pracuje mnoho dívek či žen a plně zastávají tuto těžkou chlapskou práci.
Po týdnu práce potřebuji trochu odpočinek a hlavně musím využít krásné počasí. Hydroplánem letíme nejdříve kolem ostrova a mám krásný výhled na ostrov. Potom přistaneme na jezeře odkud jdeme k řece, kde se místní medvědi Kodiaci krmí lososy. Byl to neopakovatelný zážitek být v divoké přírodě a pozorovat tyto krásné tvory.
Okamžitě se dávám do práce, protože toho mám opravdu hodně. Včechny náhradní díly jsou již zde, takže začnu vymontováním staré hřídele, vrtule i ložiska. Namontuji novou převodovku, tlumící spojku, hřídel, ložisko i vrtuli. Takže mám prakticky nový celý pohonný systém. Potom obrousit trup, natřít antifouling a mohu zpět na vodu.
Bylo to dlouhé, únavné, ale konečně jsem tady. Původně jsem zde chtěl být v polovině dubna, ale svět se zbláznil a vše je jinak
Celkem po 22 dnech cestování se konečně 24.7. dostávám na Sněhurku. Z důvodu zákazu cestování do USA z Unie musím být 14 dnů mimo Schengen. Udělám si proto výlet do Albánie a po 10-ti dnech se přesunu do Srbska. Odtud odlétám 19.7. konečně do USA: New York,Seatle,Anchorage. Zde musím podstoupit na letišti test a 3 dny čekat na hotelu na výsledek. Potom tedy mohu konečně pokračovat na cílový ostrov Kodiak.
