JACHTA SNĚHURKAPoslední zastávkou na Newfoundlandu je vesnice L´anse aux Meadows, kde je naprosto úžasné Vikingské muzeum. Ty sem přivedl kolem roku 1000 syn Erika Rudého - Olaf. Cesta z Grónska jim trvala 85 dnů a bylo to první osídlení amerického kontinentu Evropany
14.června přepluji do blízké zátoky Rock Harbour. Opět vidím krásné městečko, přátelské lidi. Zde nabírám prvního člena mojí arktické posádky Rosse z Austrálie, dáme si skvělou zdejší večeři a zítra vyplouváme na sever.
Dva dny jsem schovaný v zátoce Neddy Harbour. Je zde malá vesnice s několika apartmány a penziony pro turisty na léto. Jeden obchod, jeden bar a pumpa. Jinak nic a dokonce zde ani nemají mobilní internet. Ten přijímají speciálním modemem a ten tvoří wifi pouze v několika staveních. Zima je zde hodně krutá a léto se s naším vůbec nedá srovnávat. Newfoundland je známý tlakovými nížemi, které se zde tvoří a postupují do Atlantiku, kde ovlivňují po celý rok počasí. Zde proto také budu čekat na větrné okno, které mě dovolí pokračovat dál na sever.
Opět za svítání vyplouvám dál a opouštím Nové Skotsko. Mám před sebou 250 mil na Newfoundland. Je ideální vítr 15 kn zadobok, nejsou velké vlny a svítí sluníčko, co více si přát. Po probdělé noci se však již zatahuje a posledních 30 mil mě dohnala další tlaková níže. Vítr 30 kn, déšť, mlha, no hnus velebnosti. Ale stihl jsem to akorát se schovat do zátoky na noc.
Plavba po jezeře Bras d'Or lake je naprosto úžasná, obzvlášť když již třetí den svítí slunce
Již třetí den je krásné počasí a slunečno. Naordinuji si relax a na kole si projedu okolí městečka St.Peters a je opravdu na co koukat. Kanadské příroda je úchvatná.
8. června připlouvám k ostrovu Cape Breton. Nejdříve musím projet zdymadlem, abych se dostal do vnitřní mořské laguny. Pak mě již čeká další oprava, tentokrát utrženého oka hlavní plachty.
Konečně po týdnu deště se udělá hezky a já jsem připraven vyplout. Nejdříve nefouká, pak fouká dobře a nakonec fouká až moc. Ikdyž svítí sluníčko, tak je děsná zima. Denní přeplavby dělám 80 mil od svítání do západu.
Rosa se vrátila do Kolumbie a já se připravuji na další plavbu. Propojuji vodní topení z motoru, nakupuji zásoby i náhradní díly. Pak již dotankovat naftu a počkat na lepší počasí. Za týden stání v Halifaxu byl pouze jeden den slunečný. Zbytek stále prší a prší a prší.
Konečně se po týdnu udělá na jeden den hezky, takže okamžitě vyrážíme na prohlídku města Halifax.
Při připlutí do Halifaxu se setkáme s Vladem Porvazníkem ze Slovenska. Ten také pluje s kamarádem Ralfem do Grónska a má zkušenosti i z NW passage. Bylo tedy o čem mluvit a také mě učil péci chleba.
Pobřeží Nového Skotska mě hodně připomíná Švédsko. Bohužel moc toho ale nevidím, protože je neustálá mlha. Díky ní jsem se také zamotal do lana od rybářské pasti. Naštěstí se lano chytlo pouze za kormidlo a ne za propeler, takže jsem to vše vymotal v suchu a nemusel jsem do vody.
Přeplavba z USA do Kanady / Nové Skotsko / byla 250 mil. První den byl dobrý vítr 25 kn a krásný jachting. Druhý den postupně slábl a závěr byl již na motor. Jenže takhle hustou mlhu jsem již dlouho nezažil. Při pobřeží pak je položeno snad tisíce rybářských pastí, mezi kterými musím kličkovat, protože hrozí namotání lan na vrtuli. Po 2 dnech tedy spustím kotvu a jsem rád, že to mám za sebou. Ráno pak jen dopluji do města Shelburne v na přihlášení v Kanadě. Městečko je svojí architekturou naprosto odlišné od USA. Všude pouze dřevěné domy, je vidět, že je to zde levný stavební materiál.
