16.7. přilétá do Upernaviku Luděk jako třetí člen arktické posádky. Nastává tedy poslední příprava na další plavbu. Pro mě to znamená další opravy, opět si cvičně vyndám převodovku, namontuji nový ovladač kotvy, na stěžni namontuji novou směrovku větru, dotankuji plné nádrže nafty a pak již jenom poslední nákup a doplnění zásob na dlouhou plavbu.
Na závěr pobytu v Nuuku jsme posádky obou lodí šli na večeři do vyhlášené místní restaurace. Grónsko je všeobecně drahá země a tato večeře byla určitě zatím nejdražší v mém životě. Ochutnal jsem steak ze soba a pižmoně a přiznám se, že to bylo naprosto vynikající a skvělý závěr pobytu v Nuuku. Poslední foto je při návratu o půlnoci do přístavu. Je zde i v noci úplné světlo, což má i vliv na spánek, který nepřichází.
Poslední dobu jsem stále citoval zvláštní vibrace z převodovky. V Kanadě jsem si proto pořídil novou tlumicí spojku, přesně podle typu motoru a převodovky. V Nuuku jsem si naplánoval nějaký den na výměnu. Měla to být práce na celý den. Jenže, když jsem sundal převodovku, tak jsem byl blízko infarktu, protože původní spojka je úplně jiného typu. Sehnat zde nový díl je bezpředmětné a posílat z Evropy znamená 2 týdny. Nastává tedy plán B a moje improvizace. Celý den chodím po městě a navštěvuji různé obchody a dílny. Nakonec se mě podaří domluvit v dílně, kde mají soustruh a vrtačku. Starou přírubu jsme osoustružili a z druhé strany svrtali s novou spojkou. Současně jsem i vyměnil simering na převodovce a po 3 dnech práce je zase vše zpět a motor běží jako hodinky. Dost jsem si oddychl a můžeme pokračovat v další plavbě na sever.
16.6 odpoledne vyplouváme z Newfoundlandu. Na rozloučenou nám na chvíli zasvítí sluníčko a můžeme pozorovat první nádherné ledovce plující z Arktidy. Ty se později stanou mojí noční můrou, protože v mlze vidím na radaru pouze ty veliké, ale menší kusy radar nezachytí. Pak je to jenom věc štěstí či náhody se s nějakým nepotkat