JACHTA SNĚHURKAŘeka Iguazu tvoří přírodní hranici mezi Brazilii a Argentinou. Příroda zde vytvořila mnoho kaskád, přes které se valí obrovská masa vody. Vodopády Iguazu jsou unikátním přírodním úkazem a právem byly zařazeny mezi 7 přírodních divů světa. Prvni den navštívím vodopády z Brazilské strany a druhý den z Argentinské. Jsem naprosto unesen tou nádherou, ale také zděšen obrovskými davy turistů.
Národní park Iguazu je rozsáhlá oblast deštného pralesa s rozlohou 60 000 km2, ale ještě před 200 lety měl rozlohu 1 milion km2. Ochránci přirody se snaží zachovat tento biotop a v Pargue de Aves je možno vidět mnoho ptáků a ostatních zvířat zde žijících.
Ve městě Iguazu de Foz je kromě vodopádu i další zajímavost. Na řece Parana zde stojí přehradní nádrž Itaipu, která zabránila obrovským záplavám v okolí řeky a je podle výkonu druhá největší na světě.
Dalším autobusovým přesunem 22 hodin pokračuji do Ria de Janeiro. Teším se do tohoto krásného města a postupně navštívím všechna známá místa - sochu Crista, cukrovou homoly, čtvrť Santa Clara, historické centrum, pláž Copacabana, pevnost Copacabana, Sambodrom. Prostě za 3 dny jsem se nezastavil a jedinou nepříjemností bylo, že stadion Maracana je pro návštěvníky uzavřen. Rio de Janeiro patří mezi nejkrásnější města, která jsem dosud navštívil.
Brazílie je obrovská země a nechalo by se zde cestovat mnoho měsíců. Já tentokrát použiji po dlouhé době letadlo a letím na sever do Amazonie. Manaus je 2 milionové město v džungli ležící u řeky Rio Negro, která je součástí Amazonky. Nedaleko města se Rio Negro stéká s druhou řekou Rio Solimones a vytváří známý úkaz, kdy soubežně teče řeka dvou barev, než se postupně smíchá dohromady a pokračuje jako Amazonka. Veškerý život se zde toči okolo řeky a každý den vyplouvá mnoho lodí na obě strany a dopravují cestující i zásoby do jinak nepřístupných míst. V centru města je známá budova opery, kterou nechali postavit bohatí majitelé kaučukových plantáží. Ti zde neuveřitelně zbohatli na kaučuku a Manaus byl ve své době nejbohatším městem Jižní Ameriky.
Je 23. října a já odlétám z Manaus směr Venezuela a vracím se na Sněhurku. Dva a půl měsíce jsem cestoval po Jižní Americe a byla to zatím moje největší suchozemská expedice. Poznal jsem již všechny země tohoto kontinentu a naprosto mě přirostl k srdci. Viděl jsem neskutečně pestrou přírodu: hory, skály, sopky, jezera, řeky, fjordy,pouště, pampy, savany, ledovce, mořei džungli a mohl pozorovat mnoho zvířat zde žijících. Poznal jsem mnoho zajímavých lidí a jejich životních příběhů. Každý den cestování mě nesmírně obohacuje a rozšiřuje můj obzor. Za uplynulou dobu jsem absolutně překonal svůj rekord v cestování autobusem, který již nikdy nechci překonávat. Celkem jsem strávil v těchto dopravních prostředcích 210 hodin. Spal jsem v obyčejných hotelech a ubytovnách: občas bez topení, teplé vody a občas s brouky, komáry. Ochutnal jsem mnoho zajímavých jídel a občas je jedl i s odporem. Bylo to veliké dobrodružství a nikdy nezapomenu na Jižní Ameriku - nejkrásnější kontinent.
