JACHTA SNĚHURKAProtože ještě neskončila hurikánová sezóna, tak mám čas, který chci využít cestováním. Autobusem se vydám za poznáním další země Střední Ameriky. Po 8 hodinách vysedám v hlavním městě San Salvador. To je klasicky nevzhledné hlavní město, centrum je jedna veliká tržnice, tak pouze stojí za prohlídku budova radnice a katedrála. Jinak je všude špína a silný dopravní ruch. Jeden den stačí na prohlídku a pokračuji dál.
Cestovat po Salvadoru je velice snadné. Místní busy jezdí opravdu jeden za druhým a během chvilky můžete jet opravdu kamkoliv. Autobus je také jakýmsi pojízdným tržištěm, na každé zastávce naběhne dovnitř několik prodavačů a nabízejí vodu, chipsy, oříšky, sušenky, ovoce, grilované maso, zázračné masti a pilulky, občas nasedne i nějaký kazatel a během cesty káže slovo boží a potom prodává knihy. Úžasné je, když je autobus plný, takže se stojí i v uličce a mezi cestujícími se prodírají tito obchodníci. Ceny jízdného jsou opravdu lidové a platím na 50 km od 0,30 - 1 USD.
Moje první zastávka je ve vesničce Alegria. Ta leží v blízkosti sopky Usulutan. Je zde krásná svěží příroda a podnikám krátký trek k vulkanické laguně Alegria. Je to oblíbené výletní místo a protože je neděle, potkávám zde mnoho nových přátel, se kterými si procvičuji španělštinu.
Quelepa je malá vesnička u které mají být podle průvodce mayské ruiny. Vysedám zde z autobusu a ptám se na cestu. Prý leží někde na kopci, ale nikdo tam z místních nechodí a turisté zde žádní nejsou, jak je rok dlouhý. Vydávám se tedy cestou do planiny a z cesty se stává pěšina, z pěšiny zarostlá buš a ta se nakonec změní v neprostupný les. 3 hodiny hledám nějakou pěšinu, ale bezvýsledně. Vracím se tedy zklamaně zpět do vesnice a Juan mě bere na stopa do města San Miguel.
Ve městě San Miguel vysedám právě v okamžiku, kdy začínají oslavy Dne nezávislosti Střední Ameriky. Slavnostního průvodu se zúčastňují především školáci a 15. září je pro celou Střední Ameriku významným dnem.
Costa de Sol leží na obřeží Pacifiku a je to známé místo pro rekreaci v Salvadoru. Za vysokými zdmi jsou rezidence místní smetánky a drahé resorty. Já se však raději ubytuji na druhé straně ve vesnici, kde mohu poznat život místních lidí.
Další den mám v plánu navštívit nejzajímavější archeologická místa v Salvadoru. Ráno začínám v Joya de Cerén. Pod velkou vrstvou lávy zde vědci objevili velmi zachovalé ruiny starého mayského sídliště. Jsou to takové malé Pompeje v Salvadoru a naleziště je na seznamu UNESCO.
San Andres je další archeologické naleziště mayských pyramid. Bylo zde sídlo místního náčelníka s hlavní pyramidou jako chrám a další stavby patřící do zástavby města.
Tazumal je největím archeologickým skvostem v Salvadoru. Je zde vidět mnoho staveb mayského města. Mayové město opustili na konci 9. století a na jejich místo nastoupili Pipilové a tím se architektura několikrát změnila.
Národní park Cerro Verde je přírodní park s dvěma sopkami a jezerem Coatepegue. V parku se smí pohybovat pouze organizovaně s průvodcem a turistickou policií. Musím tedy čekat než se sejde potřebný počet místních návštěvníků a potom se teprve vydáváme na výstup na sopku Izalco. Jenže do té doby se obloha úplně zatáhla mraky, takže místo krásného výhledu na jezero koukáme do bílých mraků.
Santa Ana je druhé největší město v Salvadoru. Je naprosto nádherné, protože historické centrum má krásnou koloniální architekturu. Určitě je to nejkrásnější město v zemi. Zde také poprvé potkám několik zahraničních turistů.
Návrat do Guatemaly jsem si trochu zpestřil a vydávám se busem na hranice s Hondurasem. Úzká asfaltová silnice se brzy změní v prašnou cestu a stoupáme do kopců Kordiler. Banánovníky a další tropické stromy vystřídaly borovice a z oken autobusu je nádherný výhled. Kolem cesty je pár domků farmářů a jinak panenská příroda. Po 3 hodinách se dokodrcáme do města El Poy, kde si dám oběd a poslední pivo Pilsener.
Adios Salvador - krásná země, budu vzpomínat.
