Nikaragujské pobřeží ze strany Karibiku je v podstatě celé nepřístupné pro rozsáhlý korálový reef. Jediný přístup je do přístavu San Juan de Norte. Sem vede řeka Rio San juan až z jezera Lago Nicaragua. Tudy také vedla kdysi cesta španělských galeon, které nakládaly bohatství Střední Ameriky ve městě Granada a přes jezero a po řece vypluli do Karibského moře a dále do Evropy. Snažil jsem se také zjistit, zda se nechá po této řece doplout až do jezera. Jenže na jachtaře zde prostě nejsou připraveni a musel bych mít vyřízeno mnoho povolení od armády až po policii přímo z Managui. Takže nakonec letím ze San Jose do Managui letadlem. Managua je naprosto nezajímavé město, takže zde pouze přesedám na bus.
Vulcano Negro je opravdu celý černý. Jemný sopečný písek slouží jako bobová dráha. Místní obyvatelé sem jezdí bobovat a stalo se to zajímavou atrakcí i pro turisty. Nejdříve vystoupáme na vrchol, odkud je krásný výhled až na Pacifik. Pak si oblékneme ochranné obleky a hurá dolů. Kupodivu se prkno potažené plechem rozjíždí do slušné rychlosti a není nouze ani o krkolomné pády.
Ometepe je mojí poslední zastávkou v Nikaragui. Je to souostroví dvou vulkánů na jezeře Lago Nicaragua. Přes narůstající turismus, zde žije většina obyvatel zemědělstvím. Většina ostrova má pouze polní cesty, po kterých se nechá jet jen na motorce, na koni nebo pěšky. Obyvatelé jsou velmi přátelští a žijí ve velmi skromných podmínkách. Byla to nádherná tečka za návštěvou Nikaragui. Tato země patří mezi nejchudší ve Střední Americe, avšak zanechala ve mě silné zážitky.