JACHTA SNĚHURKA5.10. vyplouvám na noční plavbu z Grenady do Venezuely. Ta nemá právě dobrou reputaci mezi jachtaři. Je zde velká zločinnost a občas piráti přepadají jachty. Nejhorší situace je v oblasti východního pobřeží a okolí ostrova Isla Margarita. Noční plavba je skvělá, fouká slabý vítr do 15 kn a pomáhá mi proud až 2 kn. Ráno jsem již na dohled souostroví Los Testigos. Po 80 mílích přistávám u krásné pláže plné rybářských člunů. V jachtařských příručkách se píše, že je zde příjemná zastávka na den či dva. Je však potřeba se zahlásit na místní stanici pobřežní stráže. Přesně tak jsem učinil a velitel na mě ihned spustil, že bez přihlášení ve Venezuele zde stát nesmím. Ihned šel vykonat prohlídku lodě. Celou hodinu s pomocníkem převracel celou loď a jen hledal, co by se mu šiklo. Nakonec mi našel harpunu a měl vyhráno. Ta prý je ve Venezuele zakázaná a musím na ni mít povolení. Takže jsem mu nabídl výměnou láhev karibského rumu a staré potápěčské brýle a byl spokojen. Kotvit zde však nesmím a musím pokračovat do celního přístavu. Takže jsem si pouze vyfotil pláž a vyplouvám dál.
Vyplouvat na noc k ostrovu Isla Margarita není zrovna nejlepší nápad. Pluji tedy okolo severního pobřeží v dostatečné vzdálenosti 2O mil a pro jistotu pluji bez světel. I tak musím sledovat místní rybáře a dostatečně se jim vyhýbat. K ránu jsem již u východního pobřeží a točím na jih. Vítr slábne a posledních 50 mil motoruji v naprostém bezvětří. Před pobřežím mě vítá stádo delfínů a mají radost z další cizí návštěvy. Připlouvám do přístavu Puerto la Cruz, kde je krásná marina a mnoho dalších jachtařů. Mezi nimi i můj kamarád z Martiniku Mario s partnerkou.
Ve Venezuele je neskutečně levně. Jeřáb, který stojí na Martiniku 800 EUR, platím zde 200 USD. Nechám si dokonce i natřít trup antifoulingem.
Ve Venezuele je poměrně složitá bezpečnostní situace pro turisty. Opatrně tedy vycházím z hlídané mariny na obchůzku okolí. Na ulici nikdo není a vše působí dojmem prázdnoty. Pěšky se zde nechodí, na každý kousek cesty se používá taxi.
S kamarády se vydávám na městskou tržnici. To znamená sednout před marinou do taxi a vystoupi před tržnicí. Ta je opravdu velká a lze zde koupit naprosto vše. Ceny jsou pro nás velice výhodné. V poslední době stoupá kurs valut na černém trhu. Za 1 EUR dostanu 55 bolivarů, za což se nechá pořídit i oběd nebo 5 piv.
O víkendu se vydávám s místním potápěčským centrem na potápění k okolním ostrovům. Byl to naprosto zkažený den: pod vodou je abolutně mrtvo, žádné barvy, vše je zelené a pouze několik malých rybek. Vrcholem bylo, když jeden z potápěčů vyndal vystřelovací šíp a střílel perutýny. Za 2 ponory jich zabil určitě 20, včetně těch nejmenších, prý výborná večeře. Dosud nejhorší potápění v Karibiku!!!
15.10. se mi se narychlo sbalím a jedu autobusem 300 km na jih do města Cuidad Bolívar. Zde nasedám na malé letadlo a letím dalších 300 km na jih. Pode mnou je krásná příroda začínající pastvinami, pokračující savanou, džunglí a řekami brázdícími krajinou. Přistáváme v přírodní rezervaci Canaima a těším se na nové zážitky.
Na letišti mě vyzvedne místní průvodce Fredy a se skupinou ostatních turistů nasedám do velké kanoe. Čeká nás celkem 4 hodiny dost tvrdé plavby proti proudu. Občas musíme jít pěšky a lodivod projíždí peřeje pouze s pomocníkem. Na závěr přišel silný liják, takže do campu jsme přileli dokonale promočení.
Navečer se ubytujeme v přírodním campu. Ten je vybudován v naprosto divoké džungli. Všude kolem je krásná příroda, na stromech křičí papoušci, ale především je odsud úžasný výhled na vodopád. Ten je nejvyšším na světě a voda padá z neuvěřitelné výšky 979 metrů. Salto Angel - Andělský vodopád je opravdu fascinující a trek až k jeho patě byl nádherný.
Cesta kánoí zpět již byla rychlejší, protože nám pomáhal silný proud. Ubytujeme se ve druhém campu a následující den jedeme na prohlídku kaskád vodopádů. Pod jedním z nich dokonce vede stezka. Byl to úchvatný závěr výletu a pak již následoval let zpět do Cuidad Bolívar a noční jízda busem do přístavu.
Pumpa v marině je určená pouze pro místní lodě. Cizinci musí tankovat jinde u speciální pumpy. Řeší se to tak, že místní mariňák navozí naftu v barelech na loď a my si ji přeléváme do nádrží. Je to pro něj dobrý obchod, protože platím za 1 litr 1 Kč a pro něj stojí 10 litrů 1 Kč / opravdu jsem se nespletl/. Pak již jen rozloučení s ostatními jachtaři a vyplouvám za dalším dobrodružstvím.
24.10. vyplouvám z mariny PORTO LA CRUZ. Z důvodu bezpečného opuštění nebezpečných pobřežních vod jsme vytvořili malý konvoj 3 lodí a držíme se těsně vedle sebe. Po 25 mílích se již dělíme a každý pokračuje svým kursem. Já připlouvám druhý den po 160 mílích na souostroví Los Roques. Je to rozsáhlá oblast malých ostrůvků a mělčin, kde rostou mangrovy a žije mnoho ptáků. Pouze jeden ostrov je trvale obydlen, na některých žijí pouze přechodně rybáři a většina jich je pustých, takže zde kotvím jako Robinson. Po 3 dnech vyplouvám dále na západ a bohužel v malém větru, ale velkých vlnách se mi roztrhla plachta. Byla to krásná tečka za návštěvou Venezuely, škoda jen, že pod vodou opět nic není, jenom bílý písek.
