JACHTA SNĚHURKA27.3. připlouvám do mariny Cap Cana. Je to nový rezort apartmánů s marinou, která ještě není zanesená v mapách. Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli pluji správně a skutečně zde bude marina. Naštěstí byla schovaná mezi domy a skvěle chráněná před větrem. Přihlášení u celníků je trochu byrokratické, ale vše dobře dopadlo.
Protože moc nemusím turistické rezorty, tak se raději vydávám na kole do 40 km vzdáleného Bavara. Je to lokální městečko na kraji dalších rezortů.
Z letiště dorazil kamarád Radek, který přiletěl na návštěvu. Na velikonoční neděli vyplouváme na rozbouřené moře a vítr do 30 uzlů. Plujeme na jih Dominikánské republiky.
Po trochu bouřlivé přeplavbě kotvíme v závětří ostrova Saona. To je největší ostrov na jihu Dominikánské republiky. Kokosové palmy a bílý písek dodávají ostrovu punc ráje. Ten však skončí před polednem, kdy sem výletní lodě dopraví stovky turistů.
La Catalina je další z krásných ostrovů na Dominikánské republice. Bohužel však připlouváme v době, kdy sem velký cruiser doslova vysypal stovky turistů na pláž. Celý den jezdí převozy ze břehu na loď a obráceně. Večer však vše utichne a na kotvišti zůstane jen Snow White.
3.4. kotvíme v marině Zar-Par u města Boca Chica. Další den se vydáváme místním busem na prohlídku hlavního města Santa Dominga.
Santo Domingo má nejstarší historii na západní polokouli. Zde poprvé vystoupil Kryštof Kolumbus na objevenou pevninu. Zde byla postavena první katedrála, nemocnice i univerzita na západní polokouli. My začínáme prohlídku v katedrále Primada de América, kterou založil Diego Kolumbus. Vedle je prezidentský palác a Královský palác.
Palác Alcázar de Colón byl kdysi sídlem Kolumbova syna Diega. Dnes je zde překrásné muzeum s původním nábytkem i vybavením.
Zajímavá byla i návštěva prodejny vyhlášených místních doutníků, kde jeden pracovník předváděl jejich výrobu.
6.4. přeplouváme podél jižního pobřeží na západ. Po 35 mílích zakotvíme u mysu Palenque. Konečně poznáváme tu pravou a původní Dominikánskou republiku. Divokou a nespoutanou, bez turistů a hotelů, zato plnou přátelských lidí.
Salinas je ideálně chráněná zátoka. Již název napovídá, že se zde těží mořská sůl. opět se setkáváme s přátelskými lidmi, jejichž jedinou zábavou je sedět večer na ulici a při pivečku poslouchat velmi, ale velmi hlasitou hudbu z místního baru.
Těžba soli se zde provádí stejným ručním způsobem již hodně dlouho. Rovněž nelehký mají život místní rybáři.
10.4. přeplouváme na kotvu před vesnicí OCOA. Hned na pláži se připojím k místním rybářům a pomáhám jim tahat sítě. Jeden zátah trval asi hodinu a byl jsem z toho dost unavený. Rybáři však těchto zátahů dělají několik denně, protože v síti vždy uvízne pouze několik sardinek. Opravdu nemají jednoduchý život.
Vilje je přírodní zátoka s dobrým kotvením. Je zde laguna polovyschlého slaného jezera, kde žije mnoho ještěrek, ptáků i krabů.
12.4. připlouváme ve velkých vlnách do přístavu Barahona. Je to město, kde již žije mnoho emigrantů z Haity. Jejich situace je hodně zoufalá a doslova přežívají v nuzných podmínkách.
V Barahomě nasedáme do místního busu a vydáváme se na výlet. Již první pohled na dopravní prostředek slibuje nevšední zážitek. Cestou pak vidíme tu pravou Dominiku, chudou a přitom krásnou a plnou přátelských lidí.
Po 2 hodinách úžasné jízdy vysedáme ve městě Neyba. Zde přesedáme na druhý bus a pokračujeme k blízkému jezeru Lago Enriquillo.
15.4. se vracíme zpět na kotviště Salinas. Loučím se s Radkem, který se vrací domů a opět budu pokračovat sám. Ve vesnici se seznamuji s Ratselem, který je z Kuby a před rokem připlul na Dominiku a již zde zůstal. Je vystudovaný námořní důstojník, takže pracuje v místním hotelu jako kapitán malé výletní jachty pro turisty. Našel si zde novou rodinu a pozval mě na návštěvu s obědem.
Již týden čekám na změnu větru. Neustále fouká silný protivítr, takže si podnikám výlety na kole. Projíždím široké okolí a všude se setkávám s milými a přátelskými lidmi. Ikdyž někteří žijí opravdu na hranici bídy, tak to na sobě vůbec nedávají znát.
Konečně přestává foukat silný protivítr a tak se mohu přesunout do Santo Dominga. Projíždím nákladním přístavem a kotvím v Nautico clubu Haina. Ten leží na řece, která úspěšně přivádí odpad z celé země do moře. Dosud jsem nikde neviděl tolik odpadků jako v této zemi. Je to zde obrovský problém.
Při kotvení na Salinas jsem náhodou potkal zahraniční turisty a náhodou to byli Češi. Pepa s Pavlou žijí od ledna v St.Domingu a pracují zde jako obchodní zástupci české firmy. Setkáváme se tedy v St. Domingu, kde mě pozvou na návštěvu a český oběd. Společně pak podnikneme výlet na Faro Colón, což je monument postavený na oslavu objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Údajně jsou zde i Kolumbovi ostatky. Kousek dál pak navštívíme jeskyně Tres ojos / Tři oči /.
Z přístavu Haina je dobré spojení do města, takže navštěvuji další zajímavá místa. Určitě mezi ně patří botanická zahrada a také se zastavuji v kanceláři za Pepou. S nimi pak i navštívím kurs španělštiny, kterou studují již 4 měsíce. Já se jí také intenzivně věnuji a začínám se pomalu rozmlouvat. Po 2 týdnech stání na špinavé řece, však již potřebuji změnu a přeplouvám do přístavu Boca Chica za asistence Pepy a Pavly.
Jarabacoa je město ležící ve středu centrální vysočiny ostrova. Je to základna na podnikání výletů krásnou přírodou plné zeleně a vody z řek. Já nejdříve navštívým továrnu na zpracování místní skvělé kávy. Pak na motorce i pěšky obcházím 3 velké vodopády. Další den se přidávám k akčním turistům a sjíždíme řeku na raftech. Na závěr výletu si prohlédnu Jarabacou z ptačí perspektivy zavěšen na paraglaidingu.
Los Haitises je přírodní rezervace na severu ostrova v zátoce Samaná. S Pepou a Pavlou se vydáváme na výlet do této krásné oblasti. Rybářským člunem se vydáme na dobrodružnou výpravu, protože velké vlny nás dokonale promáčeli. Nejdříve si prohlédneme samici keporkaka, která se objevila na pláži. Je nemocná a nemá již sílu plout. Rozhodla se tedy skončit svůj život v místě, kde se každoročně páří. Pak již přeplouváme celou zátoku a proplouváme kolem nádherných ostrůvků a skal. Tento přírodní park je opravdu překrásný.
PICO DUARTE je se svými 3087 m nejvyšší horou v Karibiku. Dlouho jsem přemýšlel, jestli se pustím do tohoto těžkého výstupu. Rozhodnutí bylo nakonec rychlé a já začínám další dobrodružství večeří u svého průvodce Tonyho. Ráno v 9 hod začínáme výstup. Čeká mě 24 km na vrchol s převýšením 2 km. Jde s námi i další vůdce s mulou, která nese zásoby jídla a potřeby na spaní. Nejdříve procházíme tropickým deštným lesem a pak stoupáme kolem vzrostlých borovic. Odpoledne však začíná pršet a do horské chaty se dostáváme úplně promočení. Po vydatné večeři se pokoušíme spát, což se mi vůbec nedaří. Ráno tedy nevyspalý vyrážím na vrchol. Je jasné počasí a po 3 hodinách stojím konečně na vrcholu. Mám toho dost, ale jsem rád, že jsem to zvládl. Mám však před sebou dalších 24 km dolů. V poledne začíná pršet a déšť se změní v silnou bouři. Stezkou protéká 20 cm vody a snažíme se rychle dostat dolů. Dole nabere řeka takovou sílu, že i strhává jeden z mostů. Nakonec jsem po 8 hodinách naprosto vyčerpaný v základním táboře, kde na mě čeká Tony s horkou kávou. Přiznám se upřímě, že opakovat bych to nechtěl.
27. května se po 2 měsících odhlašuji z Dominikánské republiky a vyplouvám zpět na východ. Těžce se mi loučí s tímto krásným ostrovem. Pro mě zůstává tím nejkrásnějším v Karibiku. Má nádhernou přírodu a žijí zde krásní a přátelští lidé. Přál bych všem turistům, aby tento ostrov poznali také zevnitř a ne pouze přes okna turistických rezortů.
Ale abych jenom nechválil, tak jsem se zatím nikde nesetkal s takovou špínou. Na ulicích jsou haldy odpadků, zejména plastů. Po každém dešti se pak vše spláchne přes řeky do moře. Tento problém je zde potřeba okamžitě řešit, protože již teď je zde veliká ekologická katastrofa.
