JACHTA SNĚHURKA8. srpna vyplouváme na Menorcu. Dle předpovědi měl foukat východní vítr, ale meteroologové se tentokrát hodně spletli, protože jsme celých 190 n.m. motorovali. Kapitán z toho byl nervózní, stálo nás to 150 l nafty. Na Menorce jsme strávili jeden den. Kotvili jsme v již nám známé zátoce u pevnosti MOLA u města MAO. Vítr se zpozdil o dva dny a to jsme využili k přeplavbě na MALORCU.
Malorka nás přivítala krásným počasím, ale slabým větrem. Pomalu tedy proplouváme její výhodní pobřeží a plujeme doslova ze zátoky do zátoky. Postupně se dostaneme až do Palmy, kde jsme nalodili naší milou rodinnou posádku. Hlavně naše vnoučata měla obrovský zážitek ze života na palubě. Bylo to pro nás příjemné zpestření jachtařského života. Další týden za námi přijel David s Markétou a hned po nich Hanka s Luckou. Celé 3 týdny jsme si užívali návštěv a bylo nám veselo.
13. září připlouváme na IBIZU a kotvíme na severním pobřeží v zátoce PORTIMAX, která je ukázkou turismu. Odtud rychle mizíme a nalézáme romantickou zátoku XARRACA, kde stojíme sami. Obkolopují nás vysoké útesy s ohořelými stromy po rozsáhlém požáru, který tu řádil v červenci. Ačkoliv se nám nechce pokračujeme kolem západního pobřeží do Port de Sant Miguel. Ale opět krásnou zátoku hizdí velkokapacitní hotely. Jediné co nás zlákalo byla přírodní pirátská jeskyně "Cova de Can Marca", která byla přírodním skladištěm. Je stará přibližně 100 tis. let. Prosakuje zde voda, vyrostly ze stropu stalaktity a ze dna stalagmity. Prohlídka byla zpestřena vodopádem a barevnou her světel. Večer jsme se vydali vnitrozemi. Zde leží vesnička "Sant Miguel de Balansat", kde jsme se podívali na folklorní představení s ibizskou hudbou a tanci.
Pomalu jedeme na jih na Formenteru a čekáme na dobrý vítr na přeplavbu na španělskou pevninu.
20.9. za svítání vyplouváme z Formentery a máme před sebou 120 mil ke španělské pevnině. Celý den a noc plujeme pod tlakovou níží,která přinesla pouze slabší vítr, zato však temné mraky a vydatný déšť. Kapitán si dokonce musel po 4. letech obléci nepromokavé jachtařské kalhoty.
21.9. ráno připlouváme do laguny před Cartagenou s názvem Menorské moře. Podle názvu to bude asi nejmenší moře na světě, neboť je pouze 10 mil dlouhé a 5 mil široké s hloubkou do 5 metrů. Do laguny (moře) se vplouvá umělým kanálem, přes který vede zvedací most. Celá vodní plocha je pak ideálním kotvištěm, bohužel však obestavěná vysokými hotely a bytovými komplexi.
27.9. opouštíme lagunu Menorské moře a vydáváme se kursem jiho-západ podél pobřeží Andalusie a pomalu se blížíme do našeho posledního přístavu, kde zakončíme letošní plavbu.
Naší pátou sezónu končíme ve španělské Andalusii v přístavu AQUADULCE. Zastavili jsme se na pár dní v Almerimáru, kde jsme kotvili v roce 2006-7. Ale bohužel cena za zimní kotviště byla vyšší než jsme předpokládali. Chtěli jsme vidět polského "WODNIKA", na kterém jsme slavili Velikonoce 2007. Loď už v přístavu nestojí, ale setkali jsme s Mirkem a Mařenkou. Po 4 letech jsme si měli při grilovačce a vínku co vyprávět.
12. října odlétáme domů. Se Sněhurkou se loučíme po společně uplutých 2 970 n.m. z tureckého Marmaris až do španělského Aquadulce.
Na jaře 2011 " See you Snow White" Kapitán Mirek a Zdena námořnice.
